To se dozvíte z mé otevřené výpovědi. Možná vám pomůže otevřít oči.

„Jestli nechcete hned po smrti upadnout v zapomnění, začněte psát věci, které stojí za to číst, nebo dělejte věci, o kterých stojí za to psát.“, řekl Benjamin Franklin Graham. Já tvrdím: „Dělejte věci o kterých stojí za to psát a pište o nich sami, a to tak, aby stálo za to je číst. Jestli však nechcete upadnout v zapomnění, naučte se je předávat”.

38 let, archiv Richard Watzke

Já ve svých 38 letech, archiv Richard Watzke

.

“NIKDO NEMŮŽE VLÁDNOUT, NEOVLÁDÁ-LI SÁM SEBE.” Seneca

Představte si sami sebe zvenčí. Pokuste se na sebe podívat opravdu reálně. Co vidíte? Líbí se vám to? Chtěli byste takového člověka vedle sebe? Vydrželi byste s ním? Těšili byste se na něj? Začal jsem si podobné otázky pokládat a nakonec si udělal i několik testů. Mé představy o sobě samém se však značně lišily od výsledných zjištění. Zatímco uvnitř jsem se považoval za kulturistu intelektuála, zkrátka někoho, kdo je elegánem vibrujícím mezi rolí Indiany Jonese a Jamese Bonda, zvenčí to působilo značně odlišně. Mohu zde naprosto otevřeně říci, že toto uvědomění si skutečných fakt se mnou opravdu zamávalo.

Dostal jsem facku od života a ta byla naštěstí natolik velká, že jsem v jeden den skončil s kouřením, pitím a přejídáním se. Zatímco se můj zevnějšek postupně začal výše zmíněným rolím, a to zejména díky pravidelnému dennímu přísunu sportu, zdravého jídla a absence alkoholu, lehce přibližovat, uvnitř to ve mne řvalo čím dál více. Cítil jsem ten nevyužitý potenciál, energii, jež tak zbůhdarma létala od ničeho k ničemu. Položil jsem se tedy do knih a hledal odpovědi. Co jsem mohl použít, použil jsem hned! Vyhodil jsem televizi, přestal číst noviny a poslouchat rádio. Zašel do papírnictví, nakoupil velké čtvrtky a na nich začal tvořit plány. Vypsal jsem vše co mne baví, co umím a co rád dělám. A začalo se dít něco úžasného.

40. narozeniny, s mou ženou Kateřinou, archiv Richard Watzke

Mé 40. narozeniny, s mou ženou Kateřinou, archiv Richard Watzke

 

Po necelém půl roce jsem se změnil tak, že mne na ulici nepoznávali staří známí. Bylo to docela legrační, zvlášť když si představíte, že jdete proti někomu koho důvěrně znáte, čekáte takovéto běžné, “AHOJ“ a ono nic! Jako bych byl vzduch! A tak jsem si uvědomil, že je to tak vlastně dobře. A jelikož stejná energie přitahuje stejnou řekl jsem si, že zjevně nastal čas poznat nové lidi.

Nechal jsem si narůst vlasy a ve svých čtyřiceti letech se rozhodl, že si konečně srovnám zuby. Jistě si dovedete představit tu legraci, když se v čekárně ortodoncie potkáváte s dětmi, jež mají stejný zájem jako vy. :-) A tak, pokud jste zhruba před čtyřmi lety chodili do Stromovky běhat, mohli jste tam poměrně často potkat hodně zajímavý přízrak. Čtyřicetiletého kluka, běhajícího po parku a smějícího se přes zadrátovanou pusu na všechny kolem. Spíše než Bonda s Jonesem to sice připomínalo směsici Willyho Wonky s Forrestem Gumpem, ale tím podstatným bylo, že jsem začal! A díky tomu jsem tak mohl pochopit jednu podstatnou věc. Když máš jasný cíl, držíš se jej a děláš věci hned, to ostatní ti jde naproti! Koneckonců přesvědčte se sami…

“CÍL BEZ PLÁNU JE POUZE PŘÁNÍ.” Saint Antoine De Exupéry

Víte jak jsem se dříve posmíval lidem, kteří hovořili o tom, že mají plán? Nádherně to ilustruje scéna z Básníků, kde pan inženýr prezentuje panu doktorovi svůj graf založený na pravidelných přísunech kapitálu rozložených do strategických cílů, jakými jsou automobil či dovolená v Jugoslávii. Nu, již se jí příliš nesměji. Když si tu scénu vybavuji nyní, zpětně a porovnám to s těmi mými, mají mé plány dokonce i podobný formát! :-)

Prvním z cílů, které jsem si stanovil, bylo vytvořit značku umění. Obklopil jsem se tedy množstvím knih se záměrem rozšířit si vzdělání. Jakmile jsem byl přesvědčen, že vím z teorie vše podstatné, začal jsem zjišťovat jak to vlastně funguje prakticky. A tak jsem si prošel galerie, navštívil umělce v ateliérech, ptal se lidí a známých. První co mne zarazilo byla skutečnost, že se umění většinou prodává na místech, kam by většina z nás šla, dle mého názoru pouze za předpokladu, že bychom cítili hlaveň revolveru v zádech. Také mne překvapilo, jak nepříjemní jsou někteří galeristé a do třetice, jak je výsledný produkt, za který chtějí mnohdy neuvěřitelné peníze, popsán, prezentován a zabalen.

Zcela první originální box značky Richard Watzke, no. 001, materiál bříza, autorské kování, madla ze sloní kůže, archiv Richard Watzke

Zcela první originální box značky Richard Watzke, materiál bříza, autorské kování, madla ze sloní kůže, archiv Richard Watzke

 

A to bylo skvělé zjištění! Pokud vidíme nedostatky, můžeme je napravit, tím věc vylepšit a lidem nabídnout něco, co jim může být k užitku! Zajásal jsem tedy a skočil po tom doslova po hlavě. Nejprve jsem navrhl a nechal vyrobit box na obraz. Jako jedné z prvních jsem jej představil Medě Mládkové. Box se jí nelíbil, řekla, že to k ničemu není a že obrazy se odjakživa předávaly v novinách. Tak jsem jí poděkoval, do toho boxu zabalil obraz a dal jej jako svatební dar svému kamarádovi. :-)

Meda se zúčastnila vernisáže značky Richard Watzke. Originální box se jí nelíbil, archiv Richard Watzke

Meda Mládková na vernisáži značky Richard Watzke. Originální box se jí nelíbil, archiv Richard Watzke

 

Mohu vám říci, že v sále hotelu kde se svatba konala, bylo odhadem něco kolem 100 hostů. Přestože svatebčané obdrželi velké množství darů, ani jeden nezpůsobil všeobecný zájem. Až na obraz v boxu. Do sálu jej přinesli dva zaměstnanci hotelu. Novomanželé unikát postavili na stůl, otevřeli a v ten moment se stalo něco zvláštního. Hosté v sále se zvedli a postupně v tichosti přicházeli. Jeden po druhém pak dílo v otevřeném boxu obdivovali, přičemž obdarovaným vyjadřovali ve formě gratulací svou pochvalnou účast nad elegancí tohoto hodnotného daru. A TAK VZNIKL ORIGINÁLNÍ BOX RICHARD WATZKE. A co z toho plyne pro vás? Je úžasné, když máš možnost zeptat se odborníků na jejich názor. Přesto však pokud s ním nesouhlasíš, věř sám sobě a prostě to udělej! Jedině tak vyzkoušíš, zdali to funguje.

umělecké dílo v originálním boxu obdivoval celý sál, archiv Richard Watzke

Umělecké dílo v originálním boxu obdivoval celý sál, archiv Richard Watzke

.

“JISTĚ, JE TŘEBA ZAČÍT SEBOU SAMÝM – ALE JE TAKÉ TŘEBA U SEBE NESKONČIT.” Karel Čapek

Bylo to podnětné zjištění, které mne povzbudilo do další práce. Prošel jsem ateliéry, vybral a nakoupil umění. Zarámoval a instaloval do jednoho, druhého a třetího domu. A v každém z nich uspořádal vernisáž. Lidé byli nadšeni, poděkovali a odešli. Výsledky byly prakticky nulové, přestože u příprav bylo množství novinářů a dvě televize včetně profesionálních fotografů. Jistě víte, že energie se neztrácí. Žádná. Přesto jsme mnohdy tak zahleděni do sebe, že očekáváme primárně pouze jeden druh výsledku a to ve formě peněz.

Velmi dobře vím jak těžké je v době, kdy je opravdu potřebujeme na vše zapomenout a říci si: “udělal jsem to nejlepší, zcela jistě se to někde projeví, vše je v pořádku”. A tak od té doby když se něco podobného stane, seberu se, řeknu to a pak si jdu zaběhat do své oblíbené Stromovky. A tak jsem také učinil :-). Nedlouho na to pak byla volba prezidenta. Karla Schwarzenberga mám rád a tak mne napadlo, že mu k této výjimečné příležitosti daruji něco mimořádného.

Nechal jsem vyrobit speciální box z tropického Ovangkolu, do kterého jsem vložil obraz od Aleše Krejči. Rámem jej dozdobil Viktor Brůžek pravým, bukovým, americkým rámováním. Když bylo vše hotovo, zjistil jsem zajímavou věc. Že vlastně nevím, jak obraz předat. Naivně jsem volal manažerovi teamu, který mu vedl kampaň. Poslal mě slušně do háje s tím, že nyní to NENÍ MOŽNÉ. Opět box a opět je k ničemu? Něco mi to připomnělo. A tak jsem se rozhodl, že to znovu ověřím. Zavolal jsem svému kamarádovi a ten mi řekl, že zná většinu disidentů a že by to možná šlo. Krátce na to se spojil s Ivanem Havlem, který nás poté společně dovedl, přesně dvě hodiny před vyhlášením, s tou velkou bednou až přímo k viceprezidentovi. A TAK BYL BOX POJMENOVÁN – KAREL SCHWARZENBERG. Z toho plyne poučení které říká, že vždy existuje cesta, pokud se rozhodneš jít. A když se ztratíš, vždy existuje člověk, který ti pomůže najít správný směr!

předání daru Karlu Schwarzenbergovi při příležitosti vyhlášení prezidentských voleb, archiv Richard Watzke

Předání daru Karlu Schwarzenbergovi při příležitosti vyhlášení prezidentských voleb, archiv Richard Watzke

.

“ŽÁDNÝ PTÁK SE NEVZNESE PŘÍLIŠ VYSOKO, VZNÁŠÍ-LI SE NA VLASTNÍCH KŘÍDLECH.” William Blake

Dostat se s bednou, do které by se vměstnalo tolik trhaviny, že by to vyhodilo do povětří viceprezidenta, jeho štáb i dvě ochranky, do Lucerny v čase, kdy to sleduje celý svět je jedna věc. Druhou je věřit, že se něco takového opravdu povede. A pokud zažijete něco takového, věříte pak prakticky naprosto všemu :-).

Trojský kůň v podobě originálního boxu pro viceprezidenta, archiv Richard Watzke

Trojský kůň v podobě originálního boxu pro viceprezidenta :-), archiv Richard Watzke

 

Proto když jsem byl posléze požádán, zdali bych byl schopen uspořádat aukci současného umění, jednoznačně jsem řekl, že určitě. Fakt, že tato aukce měla být součástí programu galavečeře připravované pro vybranou elitu země mne nechával vcelku klidným a to i v momentě, kdy jsem se dozvěděl, že hlavními hosty jsou princ Edward a jeho manželka Sofie, kteří mají oficiální titul hrabě a hraběnka z Wessexu. Díky nedostatku času se nakonec aukce nerealizovala. Přesto však organizátoři souhlasili s umístěním vybraných uměleckých děl do prostor, ve kterých se tato výjimečná akce pořádala. Výměnou za to jsem si vyžádal autorizaci fotografií z této akce včetně souhlasu s jejich použitím.

Vidět své jméno vedle nejvýznamnějších lidí této planety je opravdu mimořádný zážitek. Získat však souhlas k jeho šíření dál směrem k veřejnosti je prostě sen. A TAK SE ZNAČKA RICHARD WATZKE FORMÁLNĚ PŘEDSTAVILA NEJVYŠŠÍM KRUHŮM. Zjistil jsem tedy, že… Přijde-li k tobě byť i zdánlivě neuvěřitelná možnost, prověř ji. Možná se nezrealizuje přesně v té podobě ve které k tobě přišla, ale velmi pravděpodobně ti nabídne křídla, díky kterým se vzneseš do větší výše, než ve které jsi byl zvyklý létat doposud.

Galavečeře v Martinickém paláci při návštěvě prince a princezny z Wessexu, archiv Richard Watzke

Galavečeře v Martinickém paláci při návštěvě prince a princezny z Wessexu, archiv Richard Watzke

.

“ZNAČKA JE TO, CO VÁM ZŮSTANE, KDYŽ SHOŘÍ TOVÁRNA.” Jeff Besos

Pokud jste na tom podobně jako já a milujete detail, jistě chápete jaké jsou rozdíly mezi značkovým a neznačkovým zbožím. Jsou to zdánlivé maličkosti, které rozdělují tyto dvě zcela samostatné kategorie doslova obří propastí. Nejedná se jen o kvalitu produktu, jeho design, balení, popis či marketing. Jedná se především o energii, kterou do něj lidé, jež pro něj žijí vkládají. Značka je celek. Je to něco komplexního, co prezentuje soubor vlastností, které jsou v ideální míře protknuty kvalitou. Je to závazek, díky kterému víte kam se obrátit i v případě, že hledáte pomoc, radu či odpovědi. Značka je tedy určitou zárukou, že lidé, kteří za ní stojí věří tomu, co dělají.

A tak jsem se rozhodl, že nastala ta správná chvíle značku Richard Watzke oficiálně registrovat. Konkrétně na jaře roku 2013 jsem se tedy vydal na Úřad průmyslového vlastnictví a podal svou žádost společně s větným a grafickým znázorněním své značky. Nejprve mou žádost úřad zamítl s odůvodněním, že u svého jména nemohu použít SINCE 1971. Vysvětlil mi, že má firma v té době ještě neexistovala a tudíž to není možné. Já jsem se však nedal a napsal odvolání. Mělo přesně 23 stran :-). Ozřejmil jsem na těchto stránkách milému úřadu, že s ním nesouhlasím, jelikož SINCE 1971 je rokem mého narození, od kterého mé jméno, tedy značka byla formována. Napsal jsem o tom samostatný článek a pokud vás celý příběh zajímá, najdete jej zde na blogu pod názvem, „Raději jdu s pravdou ven“.

Tím podstatným však je fakt, že úřad mé žádosti následně vyhověl. A TAK SE RICHARD WATZKE – SINCE 1971, STALA REGISTROVANOU ZNAČKOU. Z toho vyplývá, že… Pokud věříš tomu co děláš a spojíš s tím své jméno, jsi značka! Stojí za to si ji registrovat i kdyby to mělo být jen proto, abys se pohledem na ni vždy potěšil a ujistil se, že jdeš správným směrem.

Úřad schválil žádost o ochrannou známku značky RIchard Watzke včetně původně zamítnutého SINCE 1971, archiv Richard Watzke

Úřad schválil žádost o ochrannou známku značky RIchard Watzke včetně původně zamítnutého SINCE 1971, archiv Richard Watzke

.

“ZÁZRAK JE NEJMILOVANĚJŠÍ DÍTĚ VÍRY.” Johann Wolfgang Goethe

Snil jsem o místě, kde se dámy mohou pohybovat v krásných šatech, páni jejich kráse kontrují vybraným chováním, přičemž to vše podkresluje kouzelná hudba. Elegance výběrových vernisáží, podtržena důstojným prostředím a zvýrazněná dech beroucím uměním. Každý den jsem precizoval plány a přemýšlel jak je uskutečnit, abychom se zde v naší překrásné zemi, mohli účastnit něčeho tak vznešeného.

Položil jsem se do studia nejnovějších trendů marketingu, prohloubil své znalosti komunikace. Detailně vybíral lidi, nemovitosti, umění a hudbu. Zajímal mě každý detail, drobnost, maličkost, která by daný cíl přiblížila. Vybrané umělce jsem osobně navštívil a natočil s nimi dokumenty tak, aby bylo možné pochopit, jak úžasní to jsou lidé. Spojil jsem se s odborníky na internet. S nimi jsme vytvořili prostředí, díky němuž je možné pohodlně sledovat všechny aktivity značky, a to prakticky odkudkoliv na světě. Abych tou krásou mohl naplnit i duše lidí, jež jsou mimo prostředí internetu, rozhodl jsem se investovat čas i do vydávání tištěného magazínu.

Magazín Richard Watzke vychází u příležitosti vernisáží značky, archiv Richard Watzke

Magazín Richard Watzke vychází u příležitosti vernisáží značky, archiv Richard Watzke

 

Také víno jsem vybíral osobně nejen u nás, ale také v Rakousku, Itálii, Německu a Francii. Vsadil jsem na nejnovější technologie. Z Kazachstánu jsem vybral lidi, kteří vytvořili virtuální prohlídky vernisáží v takové kvalitě, aby bylo možné projít výstavu pohodlně nejen na počítači, ale také třeba na iPadu či mobilním telefonu. Vybral jsem tým fotografů, kteří zaznamenali jak díla samotná, vystupující či program, ale také zúčastněné a to tak, aby si mohli i po létech připomenout, jak jim to tehdy slušelo. Z každé vernisáže jsem se rozhodl natočit film, aby se mohli události zúčastnit i ti, kteří v daný moment nebyli přímo na místě.

Když byly všechny tyto aktivity naplánovány, lidé vybráni, technologie nastaveny a programy připraveny, věděl jsem, že se stal zázrak. A TAK BYLO VYTVOŘENO PROSTŘEDÍ, KDE SE ZNAČKA PREZENTUJE. Tedy… Věříš-li, že jsou tvoje sny tím, pro co stojí za to žít, stane se zázrak, který ti tvou víru potvrdí!

“POVĚZ MI A ZAPOMENU, UKAŽ MI A JÁ SI VZPOMENU, ALE NECH MNE SE ZÚČASTNIT A JÁ POCHOPÍM.” Konfucius

Plány byly připraveny. Stačilo tedy jediné. Sehnat finanční prostředky. Denně jsem psal stohy mailů, absolvoval desítky telefonátů a týdně se zúčastnil několika schůzek. Nebylo však jediného, kdo by chápal proč vydávat prostředky zrovna tímto směrem. Po pár měsících snažení bylo zcela jasné, že je získám pouze tak, že je sám vytvořím. A tak jsem se do toho pustil.

Vrátil jsem se na chvilku k obchodování s nemovitostmi a marketingovému poradenství. Potřebný kapitál jsem získal relativně rychle. Řekl bych dokonce, že nezvykle rychle. V souvislosti s tím mne napadlo známé pořekadlo, které říká: “Když je žák připraven, mistr se objeví.” Tak jako tak, mohl jsem pokročit k realizaci. Postupně jsem tak v průběhu roku 2014 zrealizoval celkem pět vernisáží. Každou jsem navrhl tak, aby byla něčím mimořádná. Na první, jsem ze tří pater hrubé stavby budoucí restaurace vytvořil hudební klub, dekorovaný uměním a před něj jako sochu umístil designový supersport Lamborghini Aventador Roadster. Na druhé, jsem do členitého, prázdného bytu, projektovaného Bořkem Šípkem, instaloval nábytek, plastiky a obrazy, přičemž před bytem, na k tomu účelu přistavěné terase, vystoupila skupina se zpěvákem z Liverpoolu.

Na zahradní vernisáži ve vile Stanislav Libenský v Ořechu, bylo vystaveno 30 skleněných plastik. Výjimečnou atmosféru podkreslilo vystoupení londýnské sopranistky Christiny Johnston, kterou doprovodilo klasické kvarteto, archiv Richard Watzke

Na zahradní vernisáži ve vile Stanislav Libenský v Ořechu, bylo vystaveno 30 skleněných plastik. Výjimečnou atmosféru podkreslilo vystoupení londýnské sopranistky Christiny Johnston, kterou doprovodilo klasické kvarteto, archiv Richard Watzke

 

Třetí vernisáž, proběhla ve stylu zahradní party, kdy jsem rozlehlou zahradu patřící k vkusnému funkcionalistickému domu, ozdobil třiceti nádhernými skleněnými plastikami vystavenými na k tomu účelu vyrobených elegantních podstavcích. Čtvrtou jsem uspořádal v menším klasicistním bytě na Hradčanech. A pátá vernisáž, se uskutečnila ve vile v Dobřichovicích, kde v obývacím pokoji zahrál komorní orchestr Pardubické filharmonie pod vedením dirigenta, který kvůli koncertu přiletěl z USA. V domě byla instalována špičková díla našich prvotřídních výtvarníků a před domem, v zahradě, svítil obří lustr Crystallation, který jsem si pronajal od Preciosy (ano, byl to přesně tentýž, který stál v rámci Signal Festivalu 2014 před Rudolfinem) :-).

Zatímco první vernisáž sledovalo řádově pár stovek lidí, pátou již viděly, a to zejména díky internetu a používaným technologiím, vyšší desetitisíce. Děkovné maily, pozitivní komentáře na sociálních sítích, prosby o zaslání pozvánek na další vernisáže a zájem o tištěný magazín tak ukázal, že lidé chápou o co jde.

TAK BYLO VYTVOŘENO PROSTŘEDÍ, KDE TO CO ZNAČKA ČINÍ BYLO MOŽNÉ POCHOPIT. A proto: Neztrácej čas vysvětlováním něčeho, co můžeš ukázat. Ukaž to, popiš to a připomínej tak dlouho, až tím dáš lidem tu správnou energii, díky které dostanou příležitost vše pochopit.

Na vernisáži v obývacím pokoji vily Franklin Delano Roosevelt v Dobřichovicích, zahrála Komorní filharmonie Pardubice pod vedením dirigenta Paula Mauffraye z USA. Sólo na housle hrál dlouholetý člen Vídeňské filharmonie pan Tomáš Vinklát, archiv Richard Watzke

Na vernisáži v obývacím pokoji vily Franklin Delano Roosevelt v Dobřichovicích, zahrála Komorní filharmonie Pardubice pod vedením dirigenta Paula Mauffraye z USA. Sólo na housle hrál dlouholetý člen Vídeňské filharmonie pan Tomáš Vinklát, archiv Richard Watzke

.

“ORIGINALITA NENÍ ČLOVĚKU DÁNA, JE VÝSLEDKEM TRPĚLIVÉ NÁMAHY, TÁPÁNÍ A OMYLŮ.” Jean Dutourd

Každý kdo něco vyváří, mi dá snad za pravdu, že vytvořit svůj vlastní produkt znamená mnohem více, než jen původní invenci. Znamená to vytvořit něco, o čem jsme přesvědčeni, že to zlepší svět. Něco, co pomůže nám lidem si uvědomit, připomenout a zdůraznit, že život je nesmírný dar, avšak, že není nekonečný. Něco, co nás nakopne do zadnice a vykřikne na nás, žij! Rád maluji. Věnuji se olejomalbě, pracuji s kolážemi, kresbou. Více než 30 let se věnuji fotografii. A přesto, když jsem byl před rozhodnutím vytvořit originální autorské dílo, produkt, značkový produkt Richard Watzke, šel jsem na to tak říkajíc od lesa.

Možná jste, stejně jako já, již mnohokrát v životě narazili. Naposledy, když se mi něco podobného stalo, řekl jsem si, že příště budu opatrnější. Tedy dříve, než jsem začal cokoliv vytvářet, vrátil jsem se na začátek a požádal o radu odborníky. Sešel jsem se s celou řadou našich nejvýznamnějších výtvarníků, lidí, jejichž dílo je známo po celém světě. Hovořil jsem s Bedřichem Dlouhým, Jiřím Anderlem, Zdeňkem Jandou, Alešem Krejčou, Josefem Saskou, Pavlem Roučkou, Jaromírem Rybákem, Janem Frydrychem a mnoha dalšími.

své snažení jsem diskutoval s mimořádnými osobnostmi české výtvarné scény, v ateliéru s Pavlem Roučkou, archiv Richard Watzke

Své snažení jsem diskutoval s mimořádnými osobnostmi české výtvarné scény, v ateliéru s Pavlem Roučkou, nositelem Řádu akademických palem, uděleným francouzskou vládou jako vyznamenání za zásluhy ve vzdělání, vědě a kultuře, archiv Richard Watzke

 

Doslova jsem hltal vše, co mi tito lidé předávali. Z jejich celoživotních zkušeností jsem tak postupně seskládal mapu, dle které byl postaven scénář. Do něj jsem pak již pouze dosadil rekvizity, nominoval obsazení a naplánoval jednotlivé vstupy.

Zjistil jsem, že pokud mám vytvořit něco unikátního, musím spojit neotřelý nápad s hlubším příběhem a prvotřídním zpracováním. Přesně tak to dělali staří mistři. Osobně navrhli koncept, na jehož realizaci pak intenzivně pracovalo mnohdy i několik desítek asistentů. Tak jsem se rozhodl značkový produkt vytvořit podle stejného scénáře a navíc, z prostředí samého. Napadlo mne totiž, že každá galerie, kterou pro vernisáž vytvořím, nese díky množství uměleckých děl zcela mimořádnou, jedinečnou a neopakovatelnou energii. Představte si to množství obrazů, plastik, soch, nábytku, dekorací a světel. Když to vše podtrhnete výjimečnou architekturou, zjistíte, že to doslova volá po tom, aby to bylo zachyceno. A určitě si nemyslete, že jsem tento nápad měl proto, že jsem tak výjimečně talentovaný. Jednoduše jsem těm vernisážím věnoval tolik svého času, že mě to doslova samo navedlo.

A TAK BYL VYTVOŘEN KONCEPT PRO TVORBU VLASTNÍHO ZNAČKOVÉHO PRODUKTU. Tím podstatným co jsem zde zjistil a co vám může pomoci bylo: Pokud se chceš dostat na hlavní cestu, jež vede k tvému cíli co nejdříve, ptej se těch, kteří nejlépe rozumí tomu kam jdeš a znají kraj, jímž musíš projít. Přesto však stále naslouchej svému srdci a pokud jejich zkušenosti nevibrují s tvým přesvědčením, jdi svým vlastním směrem i za tu cenu, že nějakou dobu půjdeš houštím.

Vzniku každého autorského díla značky, předchází tvorba scény, sestávající se z architektury a mnoha set položek umění, světel a dekorací, archiv Richard Watzke

Vzniku každého autorského díla značky, předchází tvorba scény, sestávající se z architektury a mnoha set položek umění, světel a dekorací, vernisáž ve Vysočanech, archiv Richard Watzke

.

„PROHŘEŠIL BYCH SE PROTI BOHU I LIDEM, KDYBY MÉ DÍLO NEDOSÁHLO TAKOVÉ KVALITY, JAKÉ MĚLO.” Leonardo Da Vinci

Přestože mne někteří lidé od mého úmyslu použít technologii zrazovali, ti nejvýraznější a nejznámější, jako Jiří Anderle, mě v mém úmyslu podpořili. Cítil jsem, že zachytit něco tak niterního, je možné pouze díky technologii. A tak jsem pro základ díla použil fotografii. Vzniká tak, že vezmete několik profesionálních foťáků s různými objektivy. S nimi pak při dlouhé závěrce tančíte v rytmu rituálního tance. Nejenže u toho vypadáte jako úplný blázen, ale navíc je to fyzicky velmi náročné. Jednoduše profesionální fotoaparát s optikou váží hezkých pár kilogramů (každý kdo kdy držel v ruce Canon 1DX s 200mm teleobjektivem mi jistě dá za pravdu). Z toho co zachytíte, pak vytáhnete jednotlivé barvy a postupně je vyskládáte na matrici tak, aby je byl schopen na plátno v přesných intervalech přenést stroj. Aby byla práce prvotřídní a značka tím mohla garantovat minimálně 200 let stálobarevnosti, musí stroj pracovat se stejnými olejovými barvami, jaké se používají při malování. Navíc je nutné jej nastavit pro každý jednotlivý tisk unikátně a to tak, aby barvy byly živé a hlavně, aby na sebe navazovaly v reliéfu.

Profesionální technika vyžaduje pořádné svaly :-), archiv Richard Watzke

Profesionální technika vyžaduje pořádné svaly :-), archiv Richard Watzke

 

Je to práce pro pedanta, zvláště pokud si uvědomíte, že v případě zaschnutí barvy ve stroji je konec. Tisknout je nutné na to nejlepší plátno, které existuje. Musí být utkáno tak dokonale, aby každý barevný pigment mohl absorpcí vstřebat jeho přesnou část. Celý tento, téměř magický proces provedl jediný člověk na této planetě o kterém vím, že to umí. Vladimír Obr. Jakmile je dokončena tato část cyklu, pracuje se na korekcích. Korekce může provést jen a pouze ten, kdo zvládá dokonale techniku realistické malby a dokáže namíchat přesné odstíny barev navazujících na sebe tak dokonale, že je tak prakticky nemožné rozeznat tah stroje od ručního zásahu. Asistentskou práci na těchto dílech proto odborně dotvořil absolvent Beranova ateliéru, pan Marek Slavík. Ten cit pro detail je doslova famózní. Každý niterní tah navazuje přesně tam, kde má. Cílem bylo vytvořit absolutní realistickou iluzi. Koneckonců ani jeden z odborníků na umění, znalců či dokonce autorů nepoznal, že se jedná o tiskařskou techniku kombinovanou s malbou. A to jim byly tyto práce představeny opakovaně :-).

A přesně to je záměrem. Aby však byla iluze dokonalá, bylo nutné korekce přiblížit oku pozorovatele. Jako ideální řešení mne napadlo použít průhledné rámy. Inspiroval jsem se tedy gramofonem Michell Gyrodec. Tato designová ikona je vyrobena z transparentního, ručně leštěného plastu. Mimochodem tento mimořádný přístroj je vystaven ve stálé expozici Museum of Modern Art v New Yorku.

Pro gramofon Michell Gyrodec jsem vytvořil prosvětlený podstavec, gramofon byl inspirací pro výrobu rámů k autorským dílům, 2011, archiv Richard Watzke

Pro gramofon Michell Gyrodec jsem vytvořil prosvětlený podstavec, gramofon byl inspirací pro výrobu rámů k autorským dílům, archiv Richard Watzke

 

Navrhl jsem tedy design rámů, spojil se s továrnou jež tento plast zpracovává a dohodl se na spolupráci. Jakmile byly vyrobeny, ručně jsem je doleštil a každý samostatně instaloval na obraz. Na jeho zadní část jsem vlepil kód ověřující pravost, který je opatřen mým vlastnoručním podpisem. Dílo pak uložil do boxu, vyrobil k němu certifikáty a přidal magazíny z vernisáží na kterých bylo vystaveno. A nakonec jsem názvy jednotlivých děl zapsal do archivu autorské tvorby značky Richard Watzke pod číslem 001, 002, 003 a 004.

A TAK BYL VYTVOŘEN AUTORSKÝ PRODUKT ZNAČKY RICHARD WATZKE. To podstatné pro vás, co si z této části můžete odnést, je mé zjištění, které říká: Vytvářej na své cestě věci nápadité, inovativní a pravdivé. A to ideálně vždy v ten moment, kdy to tak cítíš a v takové kvalitě, aby dělaly radost především tobě! Je totiž vysoce pravděpodobné, že pokud s nimi budeš spokojen ty sám, učiní stejné potěšení i dalším.

Autorské dílo značky Richard Watzke, Jin Jang, No. 004, z cyklu No. 0032, uložené v boxu Karel Schwarzenberg, archiv Richard Watzke

Autorské dílo značky Richard Watzke, No. 004, z cyklu No. 0032, uložené v boxu Karel Schwarzenberg, archiv Richard Watzke

.

“UMĚNÍ JE NEJVYŠŠÍ RADOSTÍ, KTEROU ČLOVĚK DÁVÁ SÁM SOBĚ.” Karl Marx

Pokud jste to dočetli až sem, dovolím si pro vaši lepší orientaci zmínit něco velmi podstatného. Tím je totiž fakt, že jsem začal z naprosto opačného konce. Vždyť v dnešní době, snad již i malé dítě ví, že začínáme-li cokoliv činit, je vhodné si nejprve zjistit, zdali o to bude mezi lidmi zájem. A já to udělal úplně obráceně. Nejprve jsem vyrobil box, pojmenoval jej, představil se vyšším kruhům, poté si registroval značku, vytvořil prezentační prostředí a místo, kde to co činím mohou lidé pochopit. A až úplně nakonec se ptal lidí, kteří tomu co činím rozumí nejlépe. A to nejzajímavější na tom všem proto je, že tím posledním, co jsem vytvořil je vlastně produkt značky, jako takový :-). A pomalu jsme se dostali k tomu, co je pro vás, dle mého názoru, z mého příběhu tím nejpodstatnějším…

Unikátní sada, limitovaná edice 12 uměleckých děl značky Richard Watzke, No. 0032, 12 boxů Karel Schwarzenberg, archiv Richard Watzke

Unikátní sada, limitovaná edice 12 uměleckých děl značky Richard Watzke, No. 0032, 12 boxů Karel Schwarzenberg, archiv Richard Watzke

 

Pamatujete se ještě na ten úvodní příběh, kdy běhám ve Stromovce se zadrátovanou pusou? Od té doby uplynuly pouhé čtyři roky. Čtyři roky, za které se změnila celá řada věci v mém životě. A jelikož věřím, že mé zkušenosti vám mohou pomoci změnit ten váš, rozhodl jsem se svá zjištění, alespoň touto formou částečně předat. Předat vám tak něco z mých vlastních zkušeností a to tak, že je ukáži na konkrétních případech ze kterých je jasné, že to o čem píši se opravdu stalo. Nestalo se to nijak výjimečné osobnosti, nýbrž obyčejnému klukovi s běžným vzděláním, z běžné rodiny, který žije stejně jako vy zde, v České republice. Byl bych moc rád, kdyby vám tento příběh pomohl pochopit, že vše co chceme je možné. Stačí jen snít, své sny si zapsat a poté pro jejich uskutečnění usilovně pracovat.

Tím posledním o co bych se s vámi rád na závěr podělil je: Tvá cesta začíná přesně před tvým obličejem a je jedno, jakým směrem se zrovna díváš. Pokud máš cíl ve své mysli, dostaneš se k němu. Jdi za svými sny a to hned teď, protože jen tak máš šanci je v tomto životě skutečně prožít.

S úctou, Richard Watzke :-)

P.S. Pokud nevím kudy kam, přemýšlím jak dál nebo potřebuji inspiraci, pomáhá mi umění, kterým jsem obklopen. Tiše je pozoruji a tím si připomínám, že ti co jej vytvořili, to také dokázali. Mám svá díla ze srdce rád. Třeba pomohou právě vám v uskutečnění těch vašich snů. Pořídit si je můžete pohodlně v této aukci:

Aukce 4 autorských děl značky RICHARD WATZKE, no. 001, 002, 003 a 004, z cyklu 0032, včetně boxu Karel Schwarzenberg.

Vaše komentáře

komentářů