Představte si, že máte to neuvěřitelné štěstí a děláte přesně to, co vás baví. Ráno vstanete a pokud milujete lidskou tvořivost, um a lásku, máte nesmírnou radost z věcí, kterými se tak můžete obklopit. Uměním. Velmi legrační však na tom je, že sami umělci mnohokrát sdělují svou tvorbou něco, co zcela jinak interpretují v momentě, kdy o tom mají mluvit.

Pokud máte ten dar, že ovládáte čtení mezi řádky, objeví se pro vás zcela nový a doslova neuvěřitelný svět. Podle mé zkušenosti je však nutné s umělci nejen mluvit, ale, a to zejména, poslouchat je. Pokud jsou vedeni sérií otázek, manipulací vedenou scénářem či dokonce přesným tématem, může nastat zlom, který ústí v nesourodost. Necháte-li jim však prostor proto, aby mohli mluvit, dostanete od nich neuvěřitelný dar v podobě pravdivosti, suverenity a ryze autentické výpovědi. Proto s umělci, které zapojuji pod značku Richard Watzke natáčím rozhovory. Snažím se, aby byly vždy příjemným setkáním a mohly tak svou energií šířit pozitivní energie k lidem, kteří se zajímají jak o tvůrčí proces, tak o člověka jako takového. A jelikož mi vždy připadalo legrační ptát se lidí otázkou proč, činím to i zde.

V momentě, kdy mne lidé ze štábu, spolupracovníci či okolí informovalo, že na dlouhá videa se nikdo dívat nebude, zeptal jsem se PROČ? Ani jeden mi však uspokojivě neodpověděl a já osobně cítím, že dlouhé je správné. Téma je vyčerpáno až únavou a navíc, za každé situace řekneme přesně to správné, co máme. A tak se i děje. Dlužno dodat, že má radost pramení především z toho, že si tímto způsobem rozšiřuji vzdělání a videa si natáčím především pro sebe. Proto se prosím na mne nezlobte, jsou-li na vás příliš dlouhá. Koneckonců, vždy jdou jednoduše a elegantně zastavit :-).

Jak jsem na začátku zmínil, je to úžasný materiál, ze kterého lze vyčíst jaký je člověk, kterého věc si chcete pořídit, jak ji vyrábí, proč tak činí, jak přemýšlí, co ho k tomu vede a také, jak velký šílenec to je. Lehce tak poznáte, zdali jeho šílenost koresponduje s tou vaší a zdali se vám natolik líbí, že může ovlivňovat posléze jeho energie v podobě konkrétní tvorby i vás a vaší rodinu. A jak zajímavé věci se dozvíte? Tak například při rozhovoru s naším předním výtvarníkem, designérem a především sklářem panem architektem Tomášem Hlavičkou jsme hovořili nejen o tom, jak se během studií architektury začal sklo učit, jak od něj odskočil k projekci, ale také jak se posléze vrátil, aby se zkušenostmi začal svou neuvěřitelně plodnou sklářskou kariéru.

Pro vás jsem vybral jednu zcela mimořádnou věc, která z rozhovoru vyplynula. Pan architekt zmínil, že není zastáncem příběhů. Věc je věc a ta se má líbit. Pokud se líbí, je to fajn, ale údajně příběh k ní nepatří. Může si ho vytvořit každý sám.

A co mi na tom připadá zajímavé?
Mám v depozitu jednu věc, která se jmenuje Miláček. Neptal jsem se proč ji pan architekt nazval právě takto, nicméně jsme o ní diskutovali. Je překrásná, mimořádná, zdobná, elegantní, vzdušná, inspirativní, radostná, láskyplná, nápaditá a překvapující. Shora lehce připomíná tvar kuželky, možná dvě jezírka do sebe užším hrdlem vtékající. Ze strany se dá přirovnat k dvěma nedobroušeným diamantům, které jsou spojeny a jejichž podstavy tvoří dva jehlany. Díváme-li se shora, je v jedné třetině jezírka, transparentnost Miláčka umocněna elegantní červenou. Tento detail neunikne pozornosti a dodává artefaktu dynamiku a zvláštní pocit dramatičnosti.

Laika tato červená může mást. Někteří skláři tuto techniku používají v momentě, kdy se jim něco nepodaří, praskne, či jinak zapůsobí náhoda. V tom momentě něco uříznou, zbrousí a nahradí. Avšak musíme si uvědomit, že architektura je jak o kreativitě, tak, a to zejména o projekci. Záměr se předem protáhne technologickým postupem a až je hotov, přistupuje se k realizaci. Náhoda, se kterou mnoho výtvarníků pracuje tak ustupuje do pozadí před tvrdě promyšlenou cestou vedoucí k naplnění kreativního záměru. Mnoho z předních výtvarníků používali a používá zcela stejné postupy, můžeme pro ilustraci zmínit třeba Kupku a jeho přípravné práce kombinující perspektivu, barevnost a konečný detail. Zde bych také rád uvedl na pravou míru, že mnoho tvůrčích procesů nejoslavovanějších světových artefaktů, jsou vlastně chyby a proto jak je zjevné, vše, i chyba se děje správně :-).

Pojďme však zpět k Miláčkovi. Dokonalost zpracování je tak důsledná, že laik se domnívá, že se zde jedná o práci s barvou. Pravdou však je, že červená plocha, je naprosto jiný materiál. Je to tavené barvené sklo, připravené již přímo v huti. A co je na tom zajímavé? Zkuste se zamyslet. Jak dokážete spojit dva zcela odlišné materiály, mimořádně konstrukčně náročné tak, aby to vypadalo, že je to jeden? To by také ještě možná šlo. Nicméně má to ještě jeden háček. Podíváte-li se na Miláčka shora, tak zjistíte, že kuželka v horní třetině není v řezu rovná, nýbrž kónická. Tedy řez je dokulata, horní část z bočního pohledu také a dolní je do jakéhosi jehlanu. Nevím jak vám, ale mě to připadá velmi vtipné.

Kdysi jsem lepil věci Kanagomem, dvojsložkovými lepidly a nyní používám zejména vteřinové produkty. Avšak vždy jsem byl upatlaný až za ušima a většinou lepil jen jednoduché tvary. Možná máte podobnou zkušenost. Zajímá vás jak se to dělá? Dobrá, zde je odpověď. V prvé řadě musíte vzít tu větší část a ručně ji brousit tak dlouho, aby měla odpovídající tvar. Poté vezmete tu druhou a činíte totéž. Aby však mohlo dojít ke spojení tak těsnému, že připomíná celek, musíte je uhladit tak, aby jedna sedla dokonale té druhé (tak jako v životě). Nanesete tedy mezi obě plochy jemnou brusnou pastu a obě dvě o sebe třete tak dlouho až dokonale zapadnou do sebe. Miláček.

Pointu příběhu již jistě tušíte. Přestože pan architekt příběhy nezastává, tvoří je intuitivně. Miláčkové jsou dva. Jejich pracnost je tak náročná, že druhý potvrzuje původní záměr a odkazuje na vyčerpanost tématu. Jeden je v New Yorku a druhý v Praze. Toto zjištění se mi líbí. Nejvíce však se mi líbí fakt, že je získané zkušeností, kterou vám moc rád předávám. Snad v budoucnu bude základem poznání, které povede k lepší orientaci v současném uměleckém světě ve kterém mne nepřestává fascinovat, že lidé hovoří o jiných lidech, jakoby je znali, přestože je nikdy neviděli, neslyšeli, nemluvili s nimi a to s takovým přesvědčením, jakoby téměř žili v jejich blízkosti. Vždy když slyším o tom, jak to autor myslel od někoho, kdo se s ním nemohl ani generačně potkat, vyvodí mi to velký úsměv na rtech. Připomíná mi to právě i tato zkušenost, která jasně ukazuje, že mnohdy ani sám autor netuší, jak úžasně se vše spojí v jeden celek. Tedy záměr a příběh ústící v jeden konzistentní a přenádherný celek.

S úctou, Richard Watzke

[vc_row][vc_column width=“1/1″][vc_separator type=“large“ style=“normal“ align=“center“ margin_top=“15″ margin_bottom=“25″][vc_heading title=“Další články“ type=“h2″ style=“default“ text_transform=“uppercase“ align=“left“ margin_bottom=“10″][vc_column_text]
[/vc_column_text][vc_posts_carousel category=“24″ columns=“4″ show_meta=“no“ show_excerpt=“no“ excerpt_length=“20″ navigation=“yes“ max_items=“12″ autoplay=“yes“][/vc_posts_carousel][/vc_column][/vc_row][vc_row bottom_padding=“no“][vc_column width=“1/1″][vc_heading title=“Doporučené umění – DOMY JAKO GALERIE“ type=“h2″ style=“default“ text_transform=“uppercase“ align=“left“ margin_bottom=“10″][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column width=“1/3″][vc_single_image image=“2598″ css_animation_delay=“100″ img_link_target=“_blank“ img_link=“http://www.domyjakogalerie.cz/katalog/detail/borek-sipek-misa/“][vc_raw_html]JTNDYSUyMHRpdGxlJTNEJTIyQm8lQzUlOTllayUyMCVDNSVBMCVDMyVBRHBlayUyQyUyME0lQzMlQURzYSUyMiUyMGhyZWYlM0QlMjJodHRwJTNBJTJGJTJGd3d3LmRvbXlqYWtvZ2FsZXJpZS5jeiUyRmthdGFsb2clMkZkZXRhaWwlMkZib3Jlay1zaXBlay1taXNhJTJGJTIyJTNFQm8lQzUlOTllayUyMCVDNSVBMCVDMyVBRHBlayUzQ2JyJTJGJTNFTSVDMyVBRHNhJTNDJTJGYSUzRSUzQ2JyJTIwJTJGJTNFJTBBT2RrYXolMjB2ZWRlJTIwbmElMjBzdHIlQzMlQTFua3klMjAlM0NhJTIwdGl0bGUlM0QlMjJLbGlrbnV0JUMzJUFEbSUyMHNlJTIwZG9zdGFuZXRlJTIwbmElMjBzdHIlQzMlQTFua3klMjBET01ZamFrb0dBTEVSSUUuY3olMjIlMjBocmVmJTNEJTIyaHR0cCUzQSUyRiUyRnd3dy5kb215amFrb2dhbGVyaWUuY3olMkZrYXRhbG9nJTJGZGV0YWlsJTJGYm9yZWstc2lwZWstbWlzYSUyRiUyMiUzRURPTVlqYWtvR0FMRVJJRS5jeiUzQyUyRmElM0U=[/vc_raw_html][/vc_column][vc_column width=“1/3″][vc_single_image image=“2599″ css_animation_delay=“100″ img_link_target=“_self“ img_link=“http://www.domyjakogalerie.cz/katalog/detail/viktorie-chaloupkova-zaspala-nevesta/“][vc_raw_html]JTNDYSUyMHRpdGxlJTNEJTIyVmlrdG9yaWUlMjBDaGFsb3Vwa292JUMzJUExJTJDJTIwWmFzcGFsYSUyMG5ldiVDNCU5QnN0YSUyMiUyMGhyZWYlM0QlMjJodHRwJTNBJTJGJTJGd3d3LmRvbXlqYWtvZ2FsZXJpZS5jeiUyRmthdGFsb2clMkZkZXRhaWwlMkZ2aWt0b3JpZS1jaGFsb3Vwa292YS16YXNwYWxhLW5ldmVzdGElMkYlMjIlM0VWaWt0b3JpZSUyMENoYWxvdXBrb3YlQzMlQTElM0NiciUyRiUzRVphc3BhbGElMjBuZXYlQzQlOUJzdGElM0MlMkZhJTNFJTNDYnIlMjAlMkYlM0UlMEFPZGtheiUyMHZlZGUlMjBuYSUyMHN0ciVDMyVBMW5reSUyMCUzQ2ElMjB0aXRsZSUzRCUyMktsaWtudXQlQzMlQURtJTIwc2UlMjBkb3N0YW5ldGUlMjBuYSUyMHN0ciVDMyVBMW5reSUyMERPTVlqYWtvR0FMRVJJRS5jeiUyMiUyMGhyZWYlM0QlMjJodHRwJTNBJTJGJTJGd3d3LmRvbXlqYWtvZ2FsZXJpZS5jeiUyRmthdGFsb2clMkZkZXRhaWwlMkZ2aWt0b3JpZS1jaGFsb3Vwa292YS16YXNwYWxhLW5ldmVzdGElMkYlMjIlM0VET01ZamFrb0dBTEVSSUUuY3olM0MlMkZhJTNF[/vc_raw_html][/vc_column][vc_column width=“1/3″][vc_single_image image=“2628″ css_animation_delay=“100″ img_link_target=“_blank“ img_link=“http://www.domyjakogalerie.cz/katalog-umeni/“][vc_raw_html]JTNDYSUyMHRpdGxlJTNEJTIyem9icmF6aXQlMjBha3R1JUMzJUExbG4lQzMlQUQlMjBuYWIlQzMlQURka3UlMjB1bSVDNCU5Qm4lQzMlQUQlMjIlMjBocmVmJTNEJTIyaHR0cCUzQSUyRiUyRnd3dy5kb215amFrb2dhbGVyaWUuY3olMkZrYXRhbG9nLXVtZW5pJTJGJTIyJTNFS0FUQUxPRyUyMFVNJUM0JTlBTiVDMyU4RCUzQ2JyJTJGJTNFUG9kJUMzJUFEdmVqdGUlMjBzZSUyMG5hJTIwYWt0dSVDMyVBMWxuJUMzJUFEJTIwbmFiJUMzJUFEZGt1JTIwdW0lQzQlOUJuJUMzJUFEJTNDJTJGYSUzRSUwQSUzQ2JyJTIwJTJGJTNFJTBBT2RrYXolMjB2ZWRlJTIwbmElMjBzdHIlQzMlQTFua3klMjAlM0NhJTIwdGl0bGUlM0QlMjJLbGlrbnV0JUMzJUFEbSUyMHNlJTIwZG9zdGFuZXRlJTIwbmElMjBzdHIlQzMlQTFua3klMjBET01ZamFrb0dBTEVSSUUuY3olMjIlMjBocmVmJTNEJTIyaHR0cCUzQSUyRiUyRnd3dy5kb215amFrb2dhbGVyaWUuY3olMkZrYXRhbG9nLXVtZW5pJTJGJTIyJTNFRE9NWWpha29HQUxFUklFLmN6JTNDJTJGYSUzRQ==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row]

Vaše komentáře

komentářů