Nové divadlo v Plzni má překrásnou oponu, kterou vytvořil génius, jehož práci miluji stejně silně, jako dílo Bedřicha Dlouhého, Milana Grygara či naší jedničky, Jiřího Anderleho. V návaznosti na sklo Stanislava Libenského, je tedy pro mne tvorba Ivany Hejdukové něco, co mne přivádí doslova do stavu nevýslovné radosti.

Náhody se dějí

Náhody jsou od slova nahodit. Správné pochopení nás poté vede tam, kde máme být. A proto je více než úžasné, že autor opony Nového divadla v Plzni, je zároveň První dámou vybrané výtvarné společnosti, která zdobí vilu, v jejichž prostorách se dne 21.8.2014 uskuteční třetí vernisáž značky Richard Watzke, nyní ve stylu Garden Party.

Jak se maluje opona?

Namalovat takovou oponu je vlastně naprosto jednoduché. Najdete si takovou skromnou zeď, na kterou pověsíte plátno, k tomu plátnu si stoupnete a malujete. Rozdíly jsou vlastně nepatrné. Jen plátno má velikost menšího obchodního domu, aby jste se k němu dostali, je nutné postavit u něj lešení a barvu, tak tu si musíte nosit po kýblech. Jednoduše, takové běžné malování. Malujete den, dva, tři, týden, dva týdny, tři týdny a čtyři týdny. Prostě malujete stále, stále a stále. Lezete na lešení a zase lezete z lešení. Pomáhá vám k tomu muž, dcera, no prostě normální rodinná zábavička. Někdo si jede na dovolenou, užívá si na chalupě, jezdí na kole a někdo si jen tak střihne malování opony pro divadlo. Je to pochopitelně velmi odlehčené, ale v zásadě se to dá takto diletantsky popsat. Aby však výsledek stál za to, musíte mít nápad, koncept, dar a to vše pod kontrolou tak, aby jste i vzhledem k rozměrům plochy věděli, kam která z těch čar vlastně míří a jak každá jednotlivá spolu souvisí. A na to, je potřeba věru mnoho sil, odvahy a také zodpovědnosti.

malování opony Nového divadla

malování opony Nového divadla

Tím nejpodstatnějším je však talent. A ten rozvíjený poctivou prací, nekonečně dlouhými hodinami trávenými nad zvoleným podkladem a jasnou vizí, ústí v něco, co je tak překrásné, že nás dělá šťastnými doslova po celé generace. A to, že je nová opona, Nového divadla překrásná, je skutečnost. A jelikož práci Ivany Hejdukové již nějakou tu dobu sleduji a mé nadšení nad jejími výsledky je čím dál tím větší, vůbec mne nepřekvapuje, že byla vybrána pro tuto důležitou tvorbu právě ona.

detail opony - lešení, klasické místo pro výtvarníka

detail opony – lešení, klasické pracoviště pro výtvarníka

Při každém vystoupení se tak budeme moci kochat tím nádherným dílem, jediným obrazem dekorujícím a zároveň tak nějak očekávaně ukrývajícím to, co nám připravil autor, režisér a herci. Ta dokonalost je tedy zde věru na místě. Zkusme si jen představit, kolik pozornosti si tento obraz, lemovaný rámem zvaným divadlo, během svého působení užije. Tu energii očekávání, připrav, premiér a představení, interakce, potlesku či slz plných dojetí a obdivu. To vše je důkazem a zároveň odměnou, která jako energie zde poletuje již přímo ve svém zrodu. A proto je mi velkou ctí, že mohu, jako pomyslnou oponu, uvést Ivanu Hejdukovou i na své vernisáži ala Garden Party, která se uskuteční dne 21.8.2014 v překrásné vile na okraji Prahy.

autor a jeho dílo

autor a jeho dílo

Dalším z vybraných autorů, géniů, kterých tvorby si vysoce vážím, je dílo Bedřicha Dlouhého. Miluji toho člověka, miluji jeho odvahu, miluji jeho kreativní mysl, miluji jeho přístup k věci a miluji jeho urputnost. Urputnost, která jej i přes jeho nedobrý zdravotní stav stále nutí pracovat, tvořit, přemýšlet a formovat materiál tak, že při pohledu na něj, nám zůstává to jediné. Dát si pozor, abychom při otevřené puse nezhltli například poletující mouchu. Jeho odkaz je pro mne zcela nezaměnitelný s čímkoliv, co jsem viděl. Každé dílo je doslova konstrukčním zázrakem, jehož forma je stejně podstatná, jako hodnotový význam v jeho plném pochopení. Způsob, jakým formuje myšlenku a prezentuje ji našim vjemům, je natolik sugestivní, že jej je schopen ocenit i naprostý laik. A vzhledem k tomu, že jeho tvorba vzniká namáhavě, pomalu, detailně a zcela nezávisle na čase, chápu jako velký zázrak a dar Boží, že mohu jeho dvě práce prezentovat veřejnosti na vernisáži. Dvě práce, které jsou pro mne nejniternější a sám je považuji za jedny z nejzdařilejších.

z ateliéru Bedřicha Dlouhého

z ateliéru Bedřicha Dlouhého

Zařadíme za jedna

Existuje člověk, kterého dílo, je zastoupeno v nejprestižnějších světových galeriích. Existuje člověk, kterého dílo visí například v New Yorku, přímo naproti Picassa, van Gogha či da Vinciho. Existuje člověk, který důsledně dbá, a to po celý svůj život na to, aby jeho dílo zůstalo pohromadě. Existuje člověk, který jako jediný Čech, otevíral Bienále v Benátkách. Existuje člověk, kterého práci uznávají ti nejmoudřejší kurátoři z celého světa. Ten člověk se jmenuje Jiří Anderle.

Fenomén Jiří Anderle

Je doslova pár lidí, kterým se povedlo být legendou již za svého života. Pár lidí, kterých kariéra se vyvíjela tak, že mohli v reálném čase sledovat, jak zájem o jejich práce interaktuje s vyvíjenou tvorbou. Například již výše zmíněný Picasso nebo Leonardo da Vinci. Nepodléhali módním vlnám, trendům či rozmarům tržního prostředí. Oni ta prostředí jednoduše vytvářeli. Byli ikonami své doby, hříčkou přírody, která jim dovolila ochutnat té krásy kořeněné zážitkem spojeným s odpovědí, na kterou mnozí, zřejmě nikdy nárok neměli. Jejich značky zářily takovou intenzitou, že přitahovaly pozornost celého světa zcela přirozeně a logicky. Tak, jako po noci očekáváme, že přijde ráno, tak dnes i jako laici víme, že značka Picasso, znamená něco výjimečného. A jistě nyní již také tušíte, že přesně v tomto kontextu, má naše země podobnou hvězdu.

Jiří Anderle, Tanec u moře, olej, 2002

Jiří Anderle, Tanec u moře, olej, 2002

Jiří Anderle je génius. Miluji jeho čistotu a nesmírně si vážím jeho blízkosti. Setkání s ním, je pro mne něco tak výsostně milého, osvěžujícího a působivého, že mne osobně motivuje k další práci. Je fascinující, jak tito velcí lidé, jsou skromní a připravení vždy poskytnout dar v podobě své zkušenosti či tvůrčí energie. Za svůj neuvěřitelně plodný život, vytvořil tak obsáhle hodnotné dílo, že se to dá jen velmi těžko popsat. Přesto však, je stále leadrem a jeho práce, zachycuje přesně ten momentální okamžik, prožitek, situaci, kterou jeho bytost právě provází. Jó, dostat se tak k jeho olejům…

Oleje neprodává. Dílo má zůstat pohromadě. Přesto, jak možná již nyní tušíte, olej se mi podařilo získat. A tak jej vystavím v tom překrásném domě, mezi špičkovými skláři a automobilovými skvosty.

A kdo je tím dalším?

Mám ještě jedno významné jméno. Ale to si nechám pro vás na později, jako překvapení.

Se srdečným pozdravem, Richard Watzke

P.S. Pokud chcete vidět, jak tato výjimečná vernisáž dopadla, stačí zadat zde na stránce do formuláře svůj email. Pošleme vám video z vernisáže. Můžete se kdykoliv z odběru novinek odhlásit.

[vc_heading title=“Další články“ type=“h2″ style=“default“ text_transform=“uppercase“ align=“left“ margin_bottom=“20″][vc_posts_carousel category=“24″ columns=“4″ show_meta=“no“ show_excerpt=“no“ excerpt_length=“20″ navigation=“yes“ max_items=“12″ autoplay=“yes“][/vc_posts_carousel]

Vaše komentáře

komentářů