Přemýšleli jste někdy nad tím, jak rozdílně vypadá čas trávený tím, že něco udělat musíte a tím, že něco udělat chcete? Zdánlivě je to stejný čas. Stejná je i osoba. Stejná je i situace. Jediný rozdíl je v hlavě. Nádherně to ilustruje velmi jednoduchý pokus. Skupina dvaceti lidí byla rozdělena na tábor A a B.

Do áčka byli přiřazeni lidé, kteří měli s horolezectvím minimální zkušenosti, přestože však byli teoreticky a fyzicky připraveni. Do béčka pak lidé, kteří lezení po horách doslova milovali. Obě skupiny měli stejnou trasu, vycházeli ze stejného místa a byli přibližně stejně fyzicky zdatní. Po šestihodinovém výšlapu se pak vrátili obě skupiny zpět do základního tábora. Zkusíte si tipnout, která skupina lidí byla unavena a která nikoliv? Snad je to zřejmé, ale věci které děláme rádi, které díky tomu děláme dobře, nás inspirují a nabíjejí. Ty samé věci, které sice zvládáme, ale děláme z donucení či z důvodu, že je udělat musíme, nás naopak vyčerpávají. Zatímco áčko, bylo na pokraji svých fyzický i psychických sil, béčkaři se dožadovali opakování a byli okamžitě připraveni na další, tentokrát noční dobrodružství. Ano, život má být dobrodružství. Jsme tady neuvěřitelnou chvilku. Je to jen mžik a přesto máme tu vzácnou schopnost si díky lenosti, konformitě či lidské hlouposti odpouštět všechny krásy tohoto daru. Jako malé děti, jsme byli vždy pro každou hru, radost, dobrodružství. Čím jsme však starší, je okolní manipulace tak silná, že nás některé dokáže naprosto usmrtit. Víte co se stane, když promícháme áčkaře a béčkaře? Zkuste se zamyslet co se stane, když obě skupiny promícháme tak, aby vášnivější byli v jedné skupině v menšině a ve druhé ve většině. Znáte správnou reakci?

Samozřejmě, je totiž logická. A díky takto jednoduchému porovnání také můžeme jednoduše zjistit, jak se chováme jako starší. Jeden tábor je vášnivý, druhý uvědomělý. Vášnivci zkoušejí žít. Honí ženské, vymetají hospody, využijí každou možnost, jak se pobavit. Uvědomělý jsou formováni výchovou a její logikou. Ví, že v pokud se děvče na vesnici v osmnácti letech nevyvdá, je z téměř odepsaná, stejně tak chlap, pokud vyjde z hospody jednou týdne po jedenácté hodině, je chápán jako místní ožrala. Konvence, projekce, předpoklad a spoluhráči. Takto jednoduše bychom mohli popsat a ukázat na obecná pravidla, která tlumí naši vášeň. Karle, ty sis fakt koupil novou káru? Jasně, červenou a vopravdu hodně rychlou! Kecáš! Máš ji tady? Jasně, je před hospodou. Ty jo, jdeme to projet? Si piš, dopiju colu a jdeme na to! A jak si myslíte, že to vypadá, když vášeň potlačíme? Karle, ty sis fakt koupil novou káru? No, koupil, už bylo na čase, to víš, přeci jen je mi už dvacet a mám na to věk. Táta, ten měl už první Škodovku v devatenácti, tak to bylo o fous. Hm, a máš ji tady? Blázníš, před hospodou, co by tomu řekli lidi? No, co, vždyť piješ colu… No jo, ale víš jaký jsou lidi.

Asi máš pravdu. A projedeme to někdy spolu? No víš, je to v záběhu, zatím to nechci moc trápit, uvidíme výhledově. Myslíte si, že člověk, který něco dělá jen proto, že se to má, nikoliv proto, že to má rád, podporuje svůj vlastní růst a zvyšuje tak svou vášeň? Každý z nás je unikát. Díky tomu, že se projevíme jako individualita, můžeme růst. Je to úžasné poznání, které nás neustále odměňuje.

Jako všechno je na začátku poznání. To je těžší, než cokoliv jiného. Vášeň je však v každém z nás. Je to něco, díky čemu žijeme. Něco díky čemu se nám ježí chlupy na těle, když zažíváme ten překrásný pocit plného žití. Jsme to my, komu se to děje. My, kdo to prožíváme. Zjistit co je naší vášní je úžasné dobrodružství, díky němuž objevujeme to podstatné. Sebe. Jaké jsou vaše vášně a jak jste je objevili?

Vaše komentáře

komentářů