Zajímá vás, co má společného značka Bugatti s našimi předními výtvarníky Bedřichem Dlouhým a Theodorem Pištěkem? Jak jsou tato tři jména spojena s velkopodnikatelem z První republiky Václavem Kutinou? A proč to vše souvisí s pražským hotelem Four Seasons, jehož špičková apartmá využívají Hollywodské hvězdy či američtí prezidenti?

Bedřich Dlouhý

je jedním z těch lidí, kteří na vás zapůsobí doslova jako přírodní úkaz. Kdo nezná jeho tvorbu, doporučuji se s ní seznámit. Je to bez diskuze žíjící velikán výtvarného umění, který dokáže mimořádně fascinujícím způsobem sdělit příběh natolik sugestivní formou, že termíny jako nuda, klišé, průměrnost, periodicita či konzervatismus zde pozbývají významu. Jeho díla jsou tvořena s maximální dávkou perfekcionismu, který je na první pohled sdělitelný jak odbornému, tak laickému zraku. Živě si pamatuji okamžik, kdy jsem poprvé objevil jeho realistickou malbu, do které, jakoby samozřejmě vždy vložil něco zcela mimo běžnou realitu.

A tak najdeme v dokonale realisticky pojaté scéně, jako vystřižené z třicátých let, vedle společně na lavici sedících selek v krojích, například betonovou skruž nebo vedle krvavé skvrny uřízlou zahnívající ruku, tmavě zelené barvy, v již pokročilém stádiu rozkladu napíchnutou na jakýsi sychrafazatrón s hadičkami a barometrem. Když jsem byl naposledy u něj v ateliéru, zírala na mne z obrovského plátna megalomanská bageta se šunkou, sýrem, rajčetem a vejcem, ze které trčel drát kamsi vedoucí. Nutno si však představit, že bageta je objekt, tedy je trojrozměrná a opravdu vypadá jako mnohonásobně zvětšená bageta, ze které trčí „zapojená“ šňůra na konci s konektorem velmi podobným tomu, kterým jsou propojeny profesionální stroje ozvučovací techniky. Jednoduše, kdo má rád střední proud a je konzervativní, ať vezme nohy na ramena. Tvorba Bedřicha Dlouhého je stejně úžasná, jako jeho život. Přestože je mu dnes 82 let, jeho zdravotní stav je nedobrý, špatně chodí, mluví a v práci mu musí pomáhat asistent, stále tvoří.

Miluji dílo Bedřicha Dlouhého, stejně jako životní příběhy, které mi vypráví. Podělím se s Vámi o příběh jeho Bugatti

Když byl Bedřich mladý, krátce po akademii, bylo jasné, že vše co je krásné, funkční a světové jej přitahuje. Jednoho dne k němu do ateliéru přišel jeho kamarád Theodor Pištěk. V ruce držel klíče od vypůjčeného auta a vyzval Bedřicha, aby se s ním jel projet. Otevřeli dveře garáže, která ukrývala drahocenný poklad. Sporťák Bugatti 50T Roadster, rok výroby 1933 o obsahu 5 litrů a váze 1600 kg, byl pro Bedřicha láskou na první pohled. Tvar, hmota, materiál, zpracování, technologie, šarm, důslednost, výjimečnost, jednoduše vše, co miloval. V té době uhánět rychlostí 130 km za hodinu, bylo hotovým dobrodružstvím. Dobrodružstvím, kterého se mladý Bedřich nikdy nemohl dostatečně nabažit. Vlastnictví takové značky, je v každé době unikací, která jeho majitele zcela automaticky katapultuje mezi elitní třídu. Aby se mladému výtvarníkovi, prakticky bez financí, něco podobného podařilo, musel se stát zázrak.

A ten zázrak se také stal

Theodor Pištěk, měl vůz zapůjčený od svého souseda, velkopodnikatele s rybami Václava Kutiny. Jeho firma Rybí průmysl se za První republiky skvěle rozvíjela a postupně tak otvíral nové provozy včetně továrny na konzervy. Theodor Pištěk seznámil Václava Kutinu s Bedřichem Dlouhým. V té době nabízelo Kutinovi pět zájemců nemalé sumy za jeho Bugatku.

Bugatti do dobrých rukou

Avšak poté co se seznámil s mladým Bedřichem Dlouhým se stalo něco zvláštního. Možná cítil jeho touhu pramenící ze srdce, možná byli karmicky propojeni, kdoví. Pravdou však je, že Václav Kutina nabídl Bedřichu Dlouhému svou Bugatku. Sdělil, že má již něco najeto, že mu radosti učinila a že na ní nechce vydělávat a dá mu ji tedy za zůstatkovou cenu. A tak navrhl částku 10.000 korun. Přestože v té době se za tuto cenu dal pořídit možná tak skůtr, pro Bedřicha to bylo hodně peněz. Kutina byl zřejmě noblesní člověk s citem a zjevně tuto skutečnost zpozoroval a proto okamžitě zareagoval tak, aby situaci odlehčil. Kopl do pneumatiky a sdělil, že vzhledem k tomu, že bude Bedřich potřebovat nové, sleví mu další 3000,- Kč. A tak se stal Bedřich Dlouhý majitelem Bugatti 50T Roadster za cenu 7000,- Kč.

Avšak tím příběh nekončí. Po letech, když byl Bedřich v Paříži, se zamiloval do nového stroje a to do mimořádně zdařilého a moderního Citroenu DS, který si také po krátké době přivezl. Aby měl na clo, rozhodl se Bugatku prodat. Po vzoru podnikatele Kutiny nabídl vůz k prodeji za zůstatkovou cenu, která se rovnala částce 30.000,- Kč. Byla to částka rovnající se clu za dovezený Citroen DS. Jeden vytrvalec, který o Bugatku léta usiloval tak dostal příležitost. Bedřich uvěřil, že jeho zájem pramení ze srdce a vůz mu prodal. Ne dlouho poté se však dozvěděl, že kupující vůz obratem vyvezl do Německa, kde jej směnil za mnohonásobek nákupní ceny.

A jak s naším příběhem souvisí pražský hotel Four Seasons?

Bedřich Dlouhý vytvořil dílo s názvem Revival. Velký obraz o velikosti 140 x 270 cm, prezentuje více než roční Bedřichovu tvůrčí energii realizovanou prostřednictvím oleje, akrylu, kresby a jeho velmi oblíbené asembláže. Stejně jako je komplikované, náročné, někdy doslova až nemožné přezpívat známý hit tak, aby to bylo zábavné, inovativní, zajímavé a inspirativní, stejně tak je komlikované, náročné a doslova až nemožné vytvořit obraz rukou, které jsou nám lidem notoricky známé z každého detailu. Vytvořit jejich vzor tak, aby byly propracovány do sebemenšího detailu s takovým výrazem, který je sdělením a zároveň poselstvím. To je velmi těžké. A zkuste si jen představit, jak těžké je to vytvořit v mnohonásobném zvětšení, kdy je každý detail umocněn, jakoby byl pod lupou. Není náhodou, že zadní stranu Českých dvousetkorunových bankovek zdobí unikátní dílo Oldřicha Kulhánka s podobnou tématikou.

Bedřich Dlouhý, Revival

Bedřich Dlouhý, Revival

Revival jsem měl v domě ve Zdiměřicích a nyní je možné jej vidět v centru Prahy, nedaleko Karlova mostu, v lobby pražského hotelu Four Seasons. Vřele vám doporučuji se na něj zajít podívat. Je zde vystaven spolu s díly Pavla Roučky, Olbrama Zoubka a jako unikum se doporučuji zastavit před výtahem, kde vlevo je vystaven masterpiece Pavla Hlavy. Spojit to můžete třeba s návštěvou restaurace, která sice již od roku 2010 nemá Michelinskou hvězdu, původní název a ani šéfkuchaře, ale jídlo je tu vcelku dobré a víno zde není, vzhledem k poloze a atraktivitě hotelu zas až tak moc předražené. A co se týká obrazu? Pokud máte volný necelý milion a zeď na které by se vyjímal, dejte mi vědět. Rád se podělím o svůj názor na to, co si myslím o investici do takto významného díla, které je momentálně k mání.

S radostí a úctou, Richard Watzke

[vc_heading title=“Další články“ type=“h2″ style=“default“ text_transform=“uppercase“ align=“left“ margin_bottom=“20″][vc_posts_carousel category=“24″ columns=“4″ show_meta=“no“ show_excerpt=“no“ excerpt_length=“20″ navigation=“yes“ max_items=“12″ autoplay=“yes“][/vc_posts_carousel]

Vaše komentáře

komentářů