Úřad schválil žádost o ochrannou známku značky RIchard Watzke včetně původně zamítnutého SINCE 1971, archiv Richard Watzke

Raději s tím jdu ven dřív, než se o tom dozvíte z médií. Stát se to může každému, tedy i vám. Proto snad pochopíte, že jsem to musel udělat.

Snad se mnou budete souhlasit, že jít se svým jménem na trh a rozhlásit do světa co děláte, jak to děláte a že si za tím stojíte je nejvíc. Žádné schovávání se za název firmy, asistentku, ředitele, náměstka či záznamník. Jednoduše ke svému jménu přidáte to, čím můžete pomoci světu. Pod to uvedete telefonní číslo a email. Prostě každý kdo chce si za pár vteřin vyhledá vše potřebné a je-li to nutné, spojí se přímo s vámi.

ZNAČKOU JE TVÉ JMÉNO

Samozřejmost pro každého, kdo něco umí. A proto jdu raději s pravdou ven a na rovinu říkám, JSME ZNAČKY! Avšak takovéto tvrzení je nutno potvrdit nejen svými činy, výsledky či výrokem, ale aby to bylo jasné, zřejmé, chráněné a hospodskou fackou nepostižitelné, je na to nutno míti glejt. A mít glejt na to, že jste značka, tak to znamená požívat ochranu přímo zákonnou a jak jinak než světovou. A tak jsem to tedy UDĚLAL. Mohu tedy nyní zodpovědně, srozumitelně, transparentně, jasně, na hlas, veřejně a popravdě sdělit, JSEM ZNAČKA… a navíc, CHRÁNĚNÁ!

Aby však bylo jasno. Úřad byl na mne jako pes. Rozhodně mi nic nedaroval. Nejprve mou značku nemilosrdně zamítl, smetl, rozdrtil, sejmul, porovnal, jednoduše neuznal. A jako pes chránící své teritorium štěkal: NEMŮŽEŠ, NEJDE, NESMÍŠ, NEJSI, NELZE a vypsal mi hned několik stran případů, kde svůj štěkot mimořádně věrohodně podložil. Haf, haf, haf, haf, haf, HAAAAAAAAF! :-)

ÚPV osvědčení o zápisu

 

A tak jsem si přečetl o případu, kdy jistá paní inženýrka chtěla ke své vlně, jež dováží odkudsi z tramtárie, přidat datum založení SINCE 1965. Úřad jí zamítl žádost proto, že její firma údajně v této době ještě neexistovala a tak nemohla mít u svého loga zmíněné datum. Poté jsem si přečetl několik dalších odůvodnění s podobnou argumentací, načež jsem postupně došel až ke konečnému verdiktu, týkajícího se značky mé. A na konci těchto dech beroucích podnikatelských příběhů jsem dospěl k ortelu se stejným výsledkem, jaký obdrželi i ti, jejichž příběhem mne instituce tak ochotně častovala.

TAK TO NE, PANÁČKU

Selským rozumem si řeknete, že značka jste vy sám osobně zvláště pak, když si registrujete své JMÉNO a PŘÍJMENÍ. Berete tím na sebe váhu všeho, co se za celý svůj život s těmito dvěma proměnnými spojuje. Úspěchy i neúspěchy, zisky, dluhy, vztahy, spory, jednoduše vše dobré i zlé. Je to život sám, jež tak svými niterními kudrlinkami doplňuje naše bytí a díky nímž dává našemu snažení hlubší smysl a význam. Jak jsem se však dozvěděl od státního orgánu, nemohu být značka dříve, než je založena firma. Podle jejich výkladu je nejprve nutné, aby značka byla registrována jako firma, ta vykonávala veškeré ty peripetie spojené s našim konáním, mnohdy specifikovaným jako jednou nahoře, jednou dole a teprve poté ji úřad uzná jako hodnověrnou. Musím říci, že před lety kdy jsem tuto žádost podával mi nikdo nic podobného neřekl a ani jsem se nic o tomto úvahovém směru nikde nedočetl. A jelikož mi to nedávalo vůbec žádný smysl, zastavil jsem se a přemýšlel.

ÚPV osvědčení o zápisu

NEJPRV ZALOŽ A POTOM CHRAŇ

Neustále jsem si dokola přehrával scénář, kdy si založím firmu. Jakoukoliv firmu, kterých může mít každý z nás stovky. Různé názvy, loga, adresy, předměty podnikání, zaměstnanci, historie. Jedna skončí v zisku a všichni jsou spokojeni, druhá spadne do konkurzu a všichni jsou zklamáni. A přestože se to děje a je to tak v pořádku, značkou je firma jako taková a datum založení značky souvisí s datem založení této konkrétní firmy. Dospěl jsem tím k závěru, že je to logické, transparentní, jasné a správné. Přesto všechno však souhlasit s tím, že má značka, jediná značka prezentovaná výhradně mnou samým, je přímo souvislá s jakousi firmou, organizací či formou podnikání jsem nemohl. Usedl jsem tedy ke stolu a začal psát ODVOLÁNÍ.

NEVYTVÁŘEJ SI DOMNĚNKY

Je zajímavé, že v naší zemi máme určitý sklon poukazovat primárně na věci, které jsme neudělali, které se nám nepovedly, jež jsou zkrátka tak nějak nedokonalé. A přestože jednou ze ČTYŘ DOHOD je NEVYTVÁŘEJ SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY, velmi rádi je občas nejen vytváříme, ale také šíříme dál. Nádherně to řekl Thomas Jefferson: “Člověk, který se nikdy nepodívá do novin je informován lépe než ten, kdo je čte. Protože ten kdo nic neví, je pravdě blíže než ten, jehož mysl je naplněna lží a omyly.“ Koneckonců je to patrné i na úřadu. Místo toho, aby se nad věcí zamyslel a pomohl člověku, jehož zájmem je OCHRÁNIT své JMÉNO a PŘÍJMENÍ, vyzvedne to co nelze, to co se dle něj nesmí, to co nefunguje a skopne jej tím ze schodů. Jenže ti, kteří mě již alespoň byť jen trošku znají jistě nyní tuší, že to si tedy úřad pěkně naběhl.

ODVOLÁNÍ NA NĚKOLIK DESÍTEK STRAN

Mám rád psaní. Zpět. Miluji psaní. Je to stejné jako s uměním, architekturou, vernisážemi, focením, láskou a životem samým. Miluji vše, co člověk vytváří, vše, čemu dává svým snažením smysl. Líbí se mi, když kadeřník vytvoří krásný účes, když tenista vytvoří dokonalý smeč, když truhlář vytvoří překrásnou komodu, když kuchař vytvoří výjimečný pokrm nebo když spisovatel vytvoří motivující příběh. Miluji tvoření. A tak jsem zasedl a vytvořil odvolání, ve kterém jsem úřadu sdělil, že to co napsal považuji za nesprávné. Začal jsem svým narozením v Teplicích. V odvolání jsem se postupně propracovával přes dětství, první třídu (kde mi mimochodem jedna zlá babizna říkající si učitelka zabavila můj nejoblíbenější angličák, modrý Mercedes, typ 220D se slovy, že mi jej vrátí na konci školního roku, nevrátila) a dále pak přes střední školu a své první podnikatelské krůčky postupně až k mému dnešnímu snažení. Vytvořil jsem strukturu a v ní poukázal na mnohdy ne zrovna dobré výsledky. Neopomněl jsem vzpomenout rok 2003, kdy jsem s vervou sobě vlastní odstartoval projekt, který po pár letech, několika promrhaných milionech a nespočítatelném množství času skončil přesně tam, kde začal. V mém obývacím pokoji, krachem. Se slzou v oku jsem také vzpomněl, jak jsem po letech, kdy se v mé peněžence na místo dlužných úpisů opět sem tam objevila nějaká ta bankovka obcházel věřitele, kterým jsem postupně vracel to, co jim mé snažení tak nějak prostě v tom daném čase nemohlo jednoduše dát. A postupně tak přibývala jména, souvislosti, odkazy, výsledky a pochopení.

Raději jdu s pravdou ven

Psal jsem a vysvětloval. Dával jsem dohromady souvislosti, kterých cílem bylo dát úřadu jasně najevo, že značka, tedy mé jméno a příjmení je formováno po celý můj život a dle mého názoru k ní jednoznačně patří datum mého vytvoření, tedy rok narození 1971. Vždyť při narození dostáváme jméno a pokud jej používáme jako obchodní značku, stojíme si za ním a jsme rozhodnuti toto své rozhodnutí dát jednoznačně na vědomí veřejnosti, měla by být také veřejnost informována, jak dlouho je tato značka na trhu.

Ve svém odvolání jsem také použil několik dotazů. Zajímal mne například názor úřadu na to, zdali souhlasí s tím, že jsem se stal ve škole v přírodě značkou tím, že jsem veřejně vyznal lásku své spolužačce a to při čekání ve frontě na večeři. Po mém triumfálním vyznání na mne spolužačka vylila čaj, udělala scénu a před všemi dětmi mne zesměšnila vyjádřením, že se mnou nechce nikdy nic mít proto, že mi smrdí nohy! (Podotýkám, že to byla opravdu vysoce nemístná lež, jelikož jsem byl vždy dítě voňavé, jako ze žurnálu a navíc k mým nohám nikdy nečichala). Přestože o relevantnosti jejího tvrzení se dalo s úspěchem pochybovat již tehdy, postupně se k těmto závádějícím informacím přidaly další a můj zájem o tento objekt v zásadě velmi rychle ochladl. Přesto však čin samotný se jako historka tradoval velmi dlouho a kupodivu, vyšel jsem z něj vítězně. Dokonce než jsem školu opustil, měl jsem několik přívrženců, jež využívalo mých poradenských služeb zaměřených na oblast komunikace zacílenou na ženskou komunitu. Dlužno zde dodat, že odpověď úřadu na několik podobně laděných dotazů jsem neobdržel. Nicméně po několika měsících, tedy přesně po půl roce, jsem dostal vyjádření.

ÚPV osvědčení o zápisu

RICHARD WATZKE, SINCE 1971

Nevím zdali byla vytvořena komise, jež prozkoumala mé odvolání, prošla linky, obrázky, videa, ověřila má doporučení či telefonicky kontaktovala některé z referencí. Netuším, zdali si dotyčnou spolužačku pozvali na kobereček kde ověřovali, že to co píši je pravda. Skutečností však zůstává, že na základě mého odvolání mou žádost o udělení OCHRANNÉ ZNÁMKY na značku RICHARD WATZKE, SINCE 1971, úřad přijal. A tedy jak jsem psal již na začátku. Pro jistotu s tím jdu raději rovnou ven, aby bylo jasné, že mé jméno je nyní již chráněno úřadem, kterému je jasné, že JSEM ZNAČKA. A to v pravdě oficiální.

S úsměvem, Richard Watzke :-)

Vaše komentáře

komentářů