Stanislav Libenský je ve skle pojem. Je to doslova značka, která budí emoce už jen tím, že je. Je a to rozhodně světová. A proto jsem se rozhodl, že ji také v tomto kontextu vystavím a to rovnou s jeho špičkovými žáky. A aby to byl pořádný nářez, je expozice zcela neotřelá. Je totiž situována v překrásném, architektonicky vytříbeném a náročnými technologiemi naplněném domě v Praze.

Herderova cena ve Vídni, titul Rytíře řádu umění a písemnictví v Paříži, Bavorská státní cena v Mnichově, cena za celoživotní dílo v Seattlu a New Yorku, nositel čestných doktorátů z Royal College of Art v Londýně, The University of Sunderland a mnoho dalších. Stanislav Libenský byl již za svého života žijící legendou. Pod jeho vedením vystudovalo mnoho výjimečných talentů. A jelikož práci Stanislava Libenského a jeho žáků ze srdce miluji, rozhodl jsem se je vystavit v prostorách, kde vyniknout nejlépe.

Hra barev a tvarů

Výběr z expozice Stanislava Libenského

Dům za 111 miliónů

Když se na dům podíváte zběžně, řeknete si, normální barák, proboha co je na něm tak drahého? Ale již na druhý pohled začnete objevovat ty nuanční rozdíly. Plot ze skla, dokonalý trávník před i za, nádherná dlažba a tvrdě minimalistický design. Všechny prvky dogmaticky seřazené tak, že výhledy ze všech stran lícují a vytvářejí iluzi velkorysého, avšak útulného prostředí. Interiér je vzdušný a zároveň útulný. Jeho variabilita je přesto přátelská a pohyb v něm je radostí. Je to klasický funkcionalismus o kterém Ludwig Mies van der Rohe říkal, že základem jsou kvalitní materiály. Také tvrdil, že prostor se nedá spočítat, že se musí cítit. Zatímco Le Corbusier toto odmítal a téměř společně s Karlem Teigem tvrdil, že funkce je pouze prostor a jeho využití. Přestože se nad tímto názorem dohadovali, víme moc dobře jak to dopadlo, jelikož funkcionalismus je vlastně u nás na každém kroku.

100 milionů za vernisáž

100 milionů a vernisáž

A to i v paneláku. Jak je vidět, skvělá myšlenka, bez skvělých materiálů, je tak nějak skvělá ne úplně skvěle. A proto já osobně souhlasím s Miesem, který tvrdil, že funkce je funkcí v momentě, kdy dělá čest přírodě. A jelikož je příroda dokonalá, měl by interiér odpovídat konceptu tak, aby tato měla možnost do něj vstupovat. Vila Tugendhat to názorně představuje. A proto není až tak od věci, že tento dům jsem vybral právě proto. Je vystavěn s láskou a citem pro detail v každém směru. Pokud se díváte pozorně, zjistíte, že jsou zde klasické Benátské štuky, ledově strohé a přesně řezané stropy, dokonalé podlahy a jak jinak, mnoho skla. Vnitřní bazén je součástí společenské místnosti, přičemž je však oddělený sklem, které zajišťuje soukromí a nejen akustickou oporu. Ložnice jsou velkorysé a logicky uspořádané. A dětský pokoj? Představte si ten nejhezčí prostor plný světla, špičkových materiálů s terasou a výhledem do širé krajiny. Tak přesně takový je.

Instalace umění a designu

A právě proto jsem zvolil tento dům. Jednoduše se mi hodí do krámu. On to vlastně není jeden, ale hned domy tři. Vedle hlavní budovy je ještě jedna. Dole je garáž pro čtyři auta a nad ní, tak nad ní je krásný, slunný a prosklený ateliér. Když jsem ten druhý barák viděl, vyskočil jsem radostí do stropu, až jsem si málem o něj rozbil hlavu (dělám si legraci, musel bych skákat o trochu lépe, ale jako vyjádření toho co jsem cítil, to snad pro vás postačí). Výhledy z domů na zahradu jsou doslova překrásné a tak jsem hned pochopil, že pro venkovní instalaci se hodí ideálně. Garáž jsem se rozhodl zaplnit supersporty. Nejprve jsem se domníval, že tam dám modernu. Ale jak jsem nad tím tak přemýšlel, rozhodl jsem se, že mnohem vhodnější bude design. A tak jsem hledal a našel mimo jiné supersport BMW z toku 1938, který je jediným exemplářem na světě, bratru za rozumných 1,3 milionu EUR. Stejně tak design vozu Ferrari z roku 1950, se jistě k takto stroze funkcionalistickému baráku hodí skvěle.

Supersporty do garáže

Jen vybrat skvělá auta vyžaduje součinnost mnoha, neméně skvělých lidí. Zcela určitě se o některých z nich dočtete v mém časopisu, který, jako ostatně ke každé vernisáži po ní vydám. Jsou to úžasní lidé, kteří se snaží o tyto stroje pečovat jak jen nejlépe to jde. Stejně tak převoz na místo je náročný. Stará se o to tým lidí, kteří svá auta milují tak, že si je doslova hýčkají. Stačí se podívat jak vypadá karoserie, kožené přezky držící haubnu motoru, chromované díly, kůže na sedadlech a volantu, vše je v takovém stavu, že máte pocit, jakoby ta auta sjela rovnou z výrobního pásu. A na to všechno naváže instalace 30 ti vybraných plastik Libenského školy.

Garáž naplněná designovými ikonami značek Ferrari, Jaguar a...

Garáž naplněná designovými ikonami značek Ferrari, Jaguar a…

...a Mercedes. Poznáte o jaký ikonický typ se jedná

…a Mercedes. Poznáte o jaký ikonický typ se jedná?

Plastiky

Aby jste toto vše dali v rozumném čase dohromady, chce to být trochu šílení. A protože jak již dříve říkal Steve Jobs, jen šílení vyhrávají, přemýšlel jsem, že bez Libenského, by to nebylo ono a tak jsem se rozhodl, že zkusím své štěstí…

Libenský je již více než deset let po smrti. Nicméně tvořil se svou ženou, výtvarnicí Jaroslavou Brychtovou, které bylo před pár týdny nádherných 90 let. A jelikož je to čiperka, která navíc spravuje to málo, co má rodina ještě po Stanislavovi v depozitu, rozhodl jsem se za ní zajet a požádat ji, zdali by mi něco z toho mála prodala. A tak jsem zavolal, dohodl si schůzku, sedl do auta a vyrazil.

Bylo to hotové dobrodružství, které jsem musel podstoupit už jen z toho důvodu, aby dílo, koncept a celý podtext koncepce jež plánuji vytvořit byl dokonalý. Jaroslava je velmi milá, usměvavá a čiperná dáma. Přijala mne naprosto bezprostředně. Přesto však, všechno dílo jejího muže je již rozebráno a z toho mála již zůstaly jen větší kusy, které váží od metráku více. Jen zabalit takovou věc a exportovat ji do Prahy by zabralo týden práce s tím, že vystavit ji na holém prostranství či zahradě je vyloučené. Jelikož však věřím, že dobré věci se dějí, vysvětloval jsem, že jde o to zachovat koncepci profesor a žáci, před a po, předávání, ilustrace a rození se nových věcí. Jednoduše jsem vysvětloval, že na výstavě musí být Stanislav Libenský zastoupen. Žáci jej totiž milovali a vážili si jej, jelikož byl nejen špičkovým odborníkem, ale také skvělým pedagogem. Možná díky mému nadšení, možná pod tíhou argumentů Jaroslava Brychtová souhlasila a mohl jsem se tak podívat do depozitu, ze kterého jsem si odvezl jeden překrásný exponát. A ten, je nyní základem vernisáže, která se uskuteční ve stylu Garden Party dne 21. srpna tohoto roku.

Výstava se musí pořádně zabalit

Výstava se musí pořádně zabalit

Vnitřek každé transportní bedny ukrývá přesný tlumící systém

Vnitřek každé transportní bedny ukrývá přesný tlumící systém

Pořádné zajištění je u skla základ

Pořádné zajištění je u skla základ

Bez tuny bronzu by to nebylo ono

A aby toho nebylo málo, rozhodl jsem se, že na druhou část zahrady (neříkal jsem vám, že dům má dvě rozdílné poloviny zahrad, přičemž na jedné z nich je nádherný zahradní a prosklený domek?) přivezu takové dva malé mazlíčky. Je to matka s dítětem, oba jsou od Bohumila Eliáše staršího a váží něco málo pod tuničku. Taková drobná holátka. A tak jsem objednal pojízdný jeřáb, náklaďák a na tu zahradu je prostě položím. Musím být opatrný, jelikož takové malé pomazlení těchto neviňátek, může docela slušně poničit kultivovaný trávník, tak mi prosím držte palce, ať se mi to povede.

Nosnost jeřábu jsme využili na maximum

Nosnost jeřábu jsme využili na maximum

A co troška hudby

Také jsem přemýšlel, kdo by nám tak mohl k takové běžné události zahrát. Baráček se zahrádkou, autíčka, troška sklíček a bronzu. Člověk by si řekl, že by to bylo něco pro Michala Davida. Jistě by to bylo zajímavé, ale mám v plánu to udělat v duchu odkazu Miese van der Rohe. Tedy, že vše zůstane čisté, přirozené a zároveň kvalitní. A proto jsem dlouho přemýšlel a víte co? Udělám to UNPLUGGED. Pokud chcete nápovědu, bez proudu. Jednoduše hudebníci, kteří ke svému výkonu potřebují pouze ruce, nohy, hlas a nástroje prosté všech zesilovačů, beden či snímačů! Krása architektury, podtržená dokonalostí designu vytvořený lidským géniem stejně, jako sklářské řemeslo a to vše navázané na hudbu v její přirozené formě! Když to tak píši, doslova mi teče slina! Tak se těším, že snad začnu počítat metr, aby už to jen bylo… Pravdou je, že nemusím, je tohoto totiž ještě opravdu mnoho nutné udělat.

Výsledný efekt ale stojí za to

Výsledný efekt ale stojí za to

Převozy plastik

Stejně tak je to s plastikami. Jsou dokonale zabalené v precizně k tomu účelu vyrobených bednách. A ty nejvzácnější kousky, jsou polstrované tak, že člověk, který toto balení dělá, je pro mne, doslova virtuózem ochranných serenád, které doprovázejí tato díla v těsném kontaktu, který jim dodává důvěry a zároveň formálnosti říkající, že já za to opravdu stojím. S jedním takovým jsem se setkal a mohu vám říci, že jeho dílo je doslova unikátem. Mnohotvarou plastiku doslova obklopí přesně řezanými prvky z polystyrénu, které vypadají tak překrásně, že již otvírání bedny a její vnitřní vzezření vám vykouzlí radost v srdci. Miluji to, protože podle mého názoru, přesně tak se má k dílům přistupovat. Ale jak s oblibou vždy říkám, když najdu podobně laděného blázna, mám z toho obrovskou radost. Krása je v detailu a pokud existuje byť sebemenší možnost, jak něco co je již tak dokonalé ještě vylepšit, je skvělé to udělat.

Jako v bavlnce

Plastika Stanislava Libenského jako v bavlnce

A měl by tam být alespoň jeden obraz?

Ano a pevně doufám, že bude. To je také jedno z mých velkých očekávání a přání. Totiž ten dům vedle, ten, který má dole garáž, má také nahoře ateliér. Je to samozřejmě byt a to dosti slušný, prostorný a opravdu s krásným výhledem, ale já jsem jej okamžitě přehodnotil a pro mé účely také polidštil. Jedna velká stěna a ostatní vše prosklené. Přesné místo pro něco dokonalého. Velký obraz, který je něčím, co v nás vyvolává respekt a u slabých povah smích či pláč. Vím o takovém. Cesta k němu trvá již mnoho let a ještě jej nemám. Avšak vím kdo jej má. Vím, že tento obraz je dokonalý a pevně věřím, že se mi jej podaří získat tak, abych jej mohl zde, v tomto krásném prostředí a prvotřídní společnosti vystavit. Představa, že jej osvětlím tak, že díky skleněné stěně bude viditelný až ze zahrady mne rozhodně nenechává chladným. A jelikož garáž pod ním je také prosklená, tak výjev prosvětlené galerie se tak může stát opravdovým uměleckým výnosem energicky a nativně spojeným celkem.

Držte mi palce

Jako vždy se vše musí stihnout za necelé tři týdny. Objet všechny umělce a s každým z nich natočit dokument. Natočit úvodní videa tak, aby ti z vás, jež mi svěřili mail, je mohli shlédnout. Vybrat umění, auta, bronzové sochy, osvětlení, hudbu, catering, víno, vše nafotit a zprodukovat. To vše za tři týdny. Jestli máte rádi tvořivou energii, držte mi palce. Musím končit, jelikož zítra mne čeká takový normální den. Přijede mi dvacetitunová železná potvora s šestnáctimetrovým ramenem, na kterého konci je hák, na kterém budeme stěhovat na zahrádku opět trochu železa. Pardon, vlastně bronzu!

S radostí a láskou, Richard Watzke

P.S. Úvodní video budu zasílat v pondělí ráno. Tedy, pokud jej chcete vidět, stačí zadat svůj mail do formuláře „POZVÁNKY a UPOUTÁVKY“ zde na stránce, nebo zde u zasílání magazínu a přijde vám to automaticky také.

 
[vc_heading title=“Další články“ type=“h2″ style=“default“ text_transform=“uppercase“ align=“left“ margin_bottom=“20″][vc_posts_carousel category=“24″ columns=“4″ show_meta=“no“ show_excerpt=“no“ excerpt_length=“20″ navigation=“yes“ max_items=“12″ autoplay=“yes“][/vc_posts_carousel]

 

Vaše komentáře

komentářů