Pokud, stejně jako já běháte rádi, zbystřete. Mám pro vás tip, který stojí za to. Tuto sobotu jsem byl totiž účasten něčeho, co jsem zažil poprvé. Spojení maratonu s horskou turistikou. Abych byl přesný, ultramaratonu a hor.

Během posledních dní jsem od vás obdržel několik požadavků, za které tímto děkuji. Většinou se týkaly umění a jeho prodeje. Proto pro vás připravuji akci vybraných uměleckých děl určených k prodeji za zvýhodněných podmínek.

Přestože jsem to měl původně v plánu uveřejnit dnes, musel jsem to odložit. V diáři jsem totiž v pátek objevil jedno významné datum. Tuto sobotu se totiž v Josefově Dole běžel první Jizerský Ultratrail!

Jsme národem běžců. Všude kam se podíváme někdo běhá. Běháme půlmaratony na 21km, maratony na 42km a také ultramaratony na vzdálenosti mnohem větší. Možná vás tak ani moc nepřekvapí, že nejmladším ultramaratoncem na světě, je právě Čech. Jmenuje se René Uhrin a v roce 2010, jako tehdy čtrnáctiletý, inspirován Johnny „Sticky“ Buddenem, uběhl za 24 hodin a 20 minut trasu dlouhou 100km. To co jsem však zažil včera, se prozatím zcela vymyká všemu, co jsem doposud znal. Ultratrail je ultramaraton, který se běží v horách. Představte si tedy vzdálenost 66km, kterou běžíte po sjezdovkách nahoru a dolů, po lesních cestách, loukách, lese, kopcích, silnicích a hřebenech. Člověk by si řekl, že taková šílenost může zajímat jen úzký okruh lidí, kteří to s tím běháním snad až moc přehánějí, co myslíte? Nu, myslel jsem si to také a proto mne překvapilo, když se na startu objevily plné dvě stovky lidí!

V sobotu bylo překrásně, vzduch i les voněl. Ráno. Během dopoledne se překrásné ještě zdokonalilo a pro toho, kdo mohl být v blízkosti vody to jistě byl úžasný den. Pro lidi, kteří byly na startu Ultratrailu to znamenalo větší zátěž.

Atmosféra byla jednoduše úžasná. Stres, nervozitu či soupeřivost by jste tady stěží hledali. Někteří lidé vypadali, jakoby si sem přišli jen tak na chvilku zaběhat a potom alou domů. Jeden z účastníků, který dorazil mezi posledními, mne však dostal. Zaparkoval auto, omluvil se, v rychlosti nazul boty, nasadil na záda malý batůžek s vodou, tleskl rukama a se spokojeným výrazem prohodil směrem k organizátorům: „tak můžem!“.

A tak také bylo. Závod byl odstartován patnáct minut po osmé hodině. Mezi závodníky byla i ženská menšina, která dodávala pelotonu šmrnc, eleganci a drajv, tedy rozhodně se bylo na co dívat. A zde by možná stálo za to zmínit, jak asi dlouho takový Ultratrail trvá. Pokud jste někdy běželi maraton nebo se jen účastnili jako divák, tak víte, že limitní jsou čtyři hodiny. Kolem tří hodin se běží dobré časy. Pro běžné smrtelníky, je tak čas v rozmezí tří až čtyř hodin v pohodě. Ultramaraton se s tím však dá porovnat těžko. Představte si, že běžíte šest hodin. Běžíte sedm hodin. A běžíte osm hodin. A pokud jste dobří, jste po devíti hodinách běhu v cíli. Avšak nutno dodat, že jsou místa, kde se běžet opravdu moc nedá. Zkoušeli jste si někdy vyběhnout sjezdovku? Já to zkoušel poprvé ve Špindlu a mohu vám s naprostou jistotou sdělit, že byly úseky, kdy jsem lezl po čtyřech. Přičteme-li k tomuto výkonu nehorázné vedro, je to něco, co si zaslouží obrovský obdiv a zasloužený respekt. Ultratrailu se účastnil také můj přítel Nikolaj Rozhok. Nikolaj je dokonalým ztělesněním mnoha ctností a proto skvěle zapadl do pelotonu lidí, stejně postižených jako je on sám. Lidí, kteří mají smysl pro fair play, jdou ostatním příkladem a jsou pro nás všechny velkou inspirací. Avšak tím hlavním, za co jim můžeme být opravdu vděční je fakt, že nám ukazují na vlastním příkladu, že je možné stále dosahovat vyšších cílů a tím růst.

Co mne však na Jizerském Ultratrailu naprosto dostalo byla atmosféra. Narozdíl od hektické a v cíli mnohokrát až teatrálně uřvané, na kterou jsme, již tak nějak zvyklí v metropoli, zde vládlo klidné příměří a uznalé ticho. Doslova jste se mohli, v této komorně laděné chvilce plné napětí a obdivu, koupat. Přesně v tento okamžik jsem se proto rozhodl, že příští vítěz Jizerského Ultratrailu, ode mne obdrží hodnotný dar ve formě vybraného uměleckého díla loženého do stejného originálního boxu, který ode mne obdržel Karel Schwarzenberg před vyhlášením prezidentských voleb. Účastnit se takto těžkého závodu je nesmírně odvážné, vyhrát jej, je věru mimořádné. A proto gratuluji vítězi, všem účastníkům a také organizátorům, kteří odvedli skvělou práci.

S úctou, Richard Watzke

P.S. Motivaci pro vítěze dalšího ročníku naleznete zde:
http://www.domyjakogalerie.cz/dar-karlu-schwarzenbergovi/

P.S.S. Nikolaji, hodně štěstí v dalším Ultratrailu za měsíc ve Švýcarsku!

[vc_heading title=“Další články“ type=“h2″ style=“default“ text_transform=“uppercase“ align=“left“ margin_bottom=“20″][vc_posts_carousel category=“24″ columns=“4″ show_meta=“no“ show_excerpt=“no“ excerpt_length=“20″ navigation=“yes“ max_items=“12″ autoplay=“yes“][/vc_posts_carousel]

Vaše komentáře

komentářů