Jaká moravská vína se podávají v těch nejlepších hospodách? Jsou některá z nich i na lístku těch, které jsou oceněny Michelinskou hvězdou? A budete je moci ochutnat na mých vernisážích?

Já: A to znáte všechna vína z vinného lístku?
Sommeliér: Téměř ano.
Já: A tohle znáte?
Sommeliér: Ano… a následoval erudovaný výklad sestávající z oblasti, vinice, způsobu sběru, výroby a uskladnění včetně barvy, vůně a chutě.
Já: Nádhera. A víte jaká je po něm nálada?
Sommeliér: To se omlouvám, ale nevím.

Musím říci, že byl skvělý. A nejenom on. Za poslední měsíce jsem hovořil s několika. Mnozí jsou doslova virtuozitou nabité bibliotéky plné zkušeností pramenících z osobního kontaktu s vinicemi, vinaři a vínem.

Ti nejlepší jezdí křížem krážem po celém světě a degustují, degustují a degustují jenom proto, aby našim čumákům zajistili co možná nejskvělejší zážitky. Je logické, že má naivní otázka, může u znalců vyvolat přinejmenším úsměv. Představa, že by sommeliér polykal všechno víno, které za den ve sklepech ochutná je značně zcestná a to již minimálně z toho důvodu, že by si druhý den ráno asi věru mnoho nepamatoval.

víno pro Michelinskou hvězdu

víno pro Michelinskou hvězdu

Avšak pokud vybíráte vína pouze pro vernisáž, stejně jako třeba vybrané kousky umění, klidně si můžete dovolit je postupně vyzkoušet tak, aby jste věděli, jestli se po něm budete radovat, hádat nebo se pobijete!

Zkušenost ničím nenahradíš!

Podle mého názoru platí jednoduché pravidlo. Dokud nevytáhneš obraz z ateliéru, víš kulový. Ono totiž ve směsici barev, tvarů, kompozic, technik a materiálů, se mohou tyto ovlivňovat natolik, že výsledný efekt je značně zkreslený. Některé se hádají, přetlačují, vyčnívají a některé jsou zase zbytečně zakřiknuté, zastrčené či dokonce utlačované. Je to stejně pitomé, jako posuzovat dům bez toho, aniž bychom v něm, snad alespoň malou chvíli strávili.

Osobně se snažím, abych se s každým dílem seznámil, zjistil co potřebuje, jak může posloužit a zdali je to holka věru zajímavá, stejně jako byla na prvním rande nebo zda to bylo to nejvíc, co na něm předvedla. Jednoduše to vyžaduje o malinko víc než pohledový souhlas pramenící z počátečního zájmu. Mnohdy pak zjistím, že to co je hezké pro oko, je tupé v komunikaci, to co nadchne výrazem, třeba zaostává v koncepci, to co je převratné významem, může zaostávat technologicky a to co je výrazné strukturou, nudí sdělením.

Je to prostě radost, která je vínu logicky velmi podobná. A s vědomím tohoto a navíc s určitou výhodou, že nejsem sommeliér a tedy tomu zase až tak rozumět nemusím jsem se rozhodl, že pro vás do těch sklepů zajedu! Zajedu a vyzkouším ta vína tak, že je vypiji a zjistím, zdali se po nich směji, hádám a nebo se chci prát!

A tak jsem nakopl obytné auto, hodil do něj foťáky, pár svršků, lednici naplnil něco málo jídlem a hurá směr sklepy! Zde jen nutno zmínit, že na srpnovou vernisáž ala GARDEN PARTY, která je plánována na 21.8.2014, jsem vybral vína italská, a to světe div se, dovezená přímo z Itálie :-). Tentokrát se můžete těšit na Chardonnay, Pinotek, Tramínek, také na dvě lahodná Cuvée a zajímavého Mullera! Všechno pochopitelně vyzkoušeno, ani po jednom jsem se s nikým nehádal a nikoho neinzultoval. Tedy alespoň doposud. Vše plně pitelné, uskladněné a připravené tak uspokojit vaše chuťové zážitky. Mňam! A pokud máte rádi umění, tak trošku rozostřené, mám pro milovníky prvotřídního koňaku připraveno něco zcela mimořádného. Cítíte tu vůni, kulatý třpyt na jazyku a hedvábně tekoucí lásku uvnitř vašeho těla, která má dohru bez sebemenšího kopnutí v závěru? Tak to je on!

Ano, vím, nechal jsem se unést. Tedy, zpět k meritu. Náš Obytňák je zeštíhlená verze, která umožňuje absolutní komfort ubytování, ale navíc, díky své velikosti, typické pro dodávku, s ním můžeme uhánět i 170 km za hodinu.

moravská krajina

moravská krajina

Vinice tak máme z Prahy vlastně na dosah. (Vytáhl bych z toho víc, ale můj dlouholetý kamarád, který přijal pozici sparingpartnera, se již cítil nekomfortně a začal neverbálně vyzařovat svou nespokojenost a tak jsem pustil nohu z plynu). Po pár hodinách jízdy jsme se ocitli v zemi zaslíbené, Moravské a jelikož jsme toho měli na práci věru požehnaně, dali jsme se okamžitě do toho. Původně jsem měl chuť zajít do sklepa u nás v Kyjově. Ale přiznám se, že jsem chtěl objevit i nové chutě a proto jsem vše nechal na náhodě. (Pro pořádek uvádím, že v Kyjově jsem trávil všechny své prázdniny u své milované babičky, kterou tímto ze srdce zdravím, ale rozený jsem v Teplicích, kde jsem také až do absolvování střední školy žil).

Nedávno jsem ve Vinografu (pozdrav všem spřízněným duším, děláte to skvěle), objevil něco zajímavého. Zasvěcení jistě vědí, co vznikne, když se spojí Moravák a Američan, že? :-) A jelikož jsem s tím, co jsem objevil byl spokojen, chtěl jsem zjistit více. Avšak zrovna v ten den měl pan vinař již po službě a trávil pozdní odpoledne se svou dcerkou. Přesto mi předal další kontakty na vinaře spřízněných kvalit a tak jsme postupně pokračovali. Ochutnali jsme tak bílá, růžová i červená. Vyzkoušeli višňovky, třešňovky a koňak. A zjistili také, že ty které jsme koštovali, tak jsou zastoupeni v těch nejlepších pražských hospodách, dokonce i v těch dvou, které zdobí Michelinská hvězda. Také jsem objevil stejné blázny, jako jsem já (musím říci, že z těch mám pochopitelně největší radost). Používají zcela tradiční postupy, víno nesiří, nijak chemicky neupravují, někteří nechávají včetně pecek a stopek a ukládají do výjimečných, samozřejmě ručně vyráběných sudů.

Ale jak říkám, Ti největší blázni s vínem mluví, pouští mu tu Jazz, tu klasickou hudbu a pochopitelně upíjejí, aby se zachovala jeho kvalita. Jednoduše interakce je nutná ve všech oborech, stejně jako neustálá kontrola :-). Jak jsem však zcela na začátku sdělil, zajímala mne nejenom kvalita moku, jeho vůně, chuť, výraz a barva, ale především, jeho účinky. Jak se říká, po dobrém se vám vždy udělá jenom dobře. A tak také bylo. Musím zde konstatovat, že nám bylo dobře, velmi dobře, dokonce až vznosně.

moravské vinné sklípky

moravské vinné sklípky

Stejně jako bylo se i spalo a stejně jako se spalo se i vstalo a stejně jako se vstalo se i bylo. A to celý den a bez jediného mráčku. A to je pro mne, to nejdůležitější sdělení. A proto, vážené dámy a pánové, mám pro vás z vlastní zkušenosti mix vín, které nominuji na další vernisáž. Některá jsou voňavá tak, že se ani nechce věřit tomu, jak mladá jsou. Kulatinka na konci sice ještě není tak zřejmá, spíše vás nechá v očekávání, ale za to závěr mají tak vzrušující, že se vám chce doslova ochutnávat znovu a znovu.

Našel jsem také víno, které je plné vůně, barvou, konzistencí a jiskrou se tvářící dospěle, ale energií, šťavnatostí a hravostí vás odpálí přímo na diskotéku s barvami neonů, laserů a dovádivých blikátek tak zábavně, že jste plni energie a živosti při které však zároveň tvoříte verše a úspěšně si je vyměňujete s kamarádským intelektuálem. Mimochodem směsky, tedy víno označované jako Cuvée, mám také vybrané. Osobně je mám rád, ale musí být jako když řízne. Chutnal jsem i některé, poněkud líné a tak jak to jistě znáte, řekněme pohodlné. Uspokojí svým přednesem, tonáží, rozmanitostí a tolerancí, avšak příliš nenadchnou. Pomůžete jim teplotou, ale nic víc z nich nečekejte. Je to podobné, jako když by jste průměrný tenor podchladili. Získáte jeho zrychlenou verzi, která je zajímavá přednesem, možná podáním, ale svůj vrchol většinou těžko překoná. Samozřejmě díky Bohu za tyto držáky, milovníky davů, sluhy vášní okamžitých, věrně působivých kdekoliv, kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek.

Cuvée, které jsem objevil je plné rozmanitosti, záhad, neprobádaných jeskyněk, zákoutí, tajemných půd a babiččiných truhel. Neustále vás vede novým směrem a každé další očekávání je tak více umocňováno touhou pokračovat v tomto dobrodružství dál. Zakousnutím se do homogenně zdobeného disku domácího chleba, zataveného tečkou decentně Armagnacem napuštěného Foie Gras, se vymrštíte po tyči do stejné výše, jako to dříve dělal nám všem snad známý Sergej Bubka. Výše je tak jiná, prostorná, výsostná, odvážná a vyvážená, že tam chcete zůstat jen jak možná nejdéle to jde. Přesto však, když se ocitnete dole na žíněnce, vše co jste získali nahoře ve vás dýchá, pulzuje a vře. Donutí vás to k dalšímu výkonu, který je snad stejně, snad ještě více podmanivý, než ten předchozí. Máte chuť?

překrásná je ta naše Morava

překrásná je ta naše Morava

Musím říci, že když jsem naposledy snídal před obytňákem zaparkovaným v místním vinohradu, vzpomněl jsem si na to, jak mne má babička učila vše, co se výroby vína týká. Můj děd se mne pak snažil učit jeho konzumaci, ale jak to tak bývá, byl jsem v těchto jalových letech spíše zastáncem rumu s kolou a ginu s tonikem. Nu, něco o víně mne však snad naučili oba, za což jim patří neskonalý dík. Ono totiž příklad je to podstatné, co vám může kdokoliv z okolí dát. A ať to bylo jakkoliv, tak náš vinohrad byl vždy poctivě, ručně a s láskou plečkovaný, listy otrhávané, opečovávané, přírodně hnojené a jak jinak, než ručně stříkané. Mohu vám říci, že západ slunce s pohledem na tuto dokonalou zahrádku plnou lidské práce, umu a tvořivosti, si nosím ve svém srdci jako inspiraci dodnes.

S radostí a láskou, Richard Watzke.

P.S. Jakmile bude vernisáž s vybranými moky, připomenu vám v odkazu tento článek. Na zdraví! :-)

[vc_row][vc_column width=“1/1″][vc_separator type=“large“ style=“normal“ align=“center“ margin_top=“15″ margin_bottom=“25″][vc_heading title=“Další články“ type=“h2″ style=“default“ text_transform=“uppercase“ align=“left“ margin_bottom=“10″][vc_column_text]
[/vc_column_text][vc_posts_carousel category=“24″ columns=“4″ show_meta=“no“ show_excerpt=“no“ excerpt_length=“20″ navigation=“yes“ max_items=“12″ autoplay=“yes“][/vc_posts_carousel][/vc_column][/vc_row]

Vaše komentáře

komentářů