Ladislav Janiga a Richard Watzke
7 rad pana profesora Janigy, respektovaného matematika, který vám prozradí jak vydělávat na obrazech. Zapomeňte na klasiky, kupujte současné české umění. Pan profesor je můj kamarád a za dobu co se známe mi byl mnohokrát velkou inspirací. Jelikož jsem si jist, že může přirozeně motivovat i vás, přikládám zde na blog článek, ve kterém se dozvíte jak lze jednoduše investovat do umění, prakticky s minimálním rizikem.

Ladislav Janiga, profesí matematik, si to umí pěkně spočítat. Patří k největším expertům na investice do umění. Sám se jimi řídí, podařilo se mu mnohonásobně zhodnotit dílo jednoho současného autora.  A poradí i vám, jak můžete už za pět let doufat v zajímavá zhodnocení obrazů.

Proč bych měl věřit tomu, že je investice do umění výhodná?

Na rozdíl od finančních produktů, jejichž hodnota může klesnout na nulu a v případě derivátů i hluboko pod ní, jsou obrazy nebo sochy hmatatelné a jejich cena není tak volatilní. A hlavně, finanční produkty jsou v lepším případě potištěné papírky, v horším jen čísla v databázích. Obrazy naopak mohou každý den přinášet majiteli dobrou náladu, pozitivní energii nebo i jen definovat rámec vlastního prostoru, kde je majitel doma.

Třeba mě může stejně uspokojit pohled na vývojové křivky akcií?

To je mi vás líto. Mně se nelíbí, že akcie jsou jen fiktivní, často nadhodnocená čísla, která periodicky splasknou. A když už se přece jen dočkáte výnosu, ten se zdaní, tedy zabaví jej ministr financí. V investicích do komodit se nevyznám, ale nevadí mi to. Představa sklepa plného lahví dobré whisky není úplně marná.
A vy hledáte v obrazech spíš investiční hodnotu, nebo energii, příběh?
Snažím se kupovat to, co se mi líbí a o čem jsem přesvědčen, že budu umět v případě nutnosti prodat za pět let s mírným ziskem. Z investičního hlediska to je tak, že děláte-li svým nákupům přiměřenou reklamu, nebo ji už za vás někdo udělal, pak cena stoupá. A nechá-li se někdo další strhnout k analogickým nákupům, zjistíte časem, že cena vašeho portfolia pozoruhodně roste.

Vy máte zkušenost s výrazným zhodnocením díla?

Ano, s mnohonásobným zhodnocením děl jednoho současného autora.

Mohu jako začínající dražitel poznat perspektivní dílo na aukci? Není riziko v tom, že co se mně líbí, to se nemusí líbit pozdějšímu kupci?

Zaručeně perspektivní dílo nepozná ani zkušený dražitel. Je potřeba si přinést názor už na dražbu. Opatrně při náhodné účasti na dražbě a při přihazování na dílo, s nímž dražitel není přesně seznámen. Naopak, je-li dražba analogií módní přehlídky a tedy soudobé tvorby s precizní PR, je případná investice dlouhodobě podle mého soudu bez rizika. Stojí-li již někomu nějaká díla za nákladnou PR, za pořízení hezkého rámu nebo pověšení obrazu do nádherného prostředí, je tu dobrá pravděpodobnost, že se takové dílo časem zhodnotí. Kvalitní organizátor prostě nemůže nabízet vyloženě bezcenný šrot, aby se neznemožnil. Bude tedy nabízet cosi jako vyšší střední třídu a to je právě to, do čeho je třeba investovat.

Hovoříte o PR. Richard Watzke si dává záležet i na boxech, v nichž budou obrazy předávány. Může i tento bonus přispět k pozdější prodejnosti díla?

Báječně. I doutníky v krásném boxu nebo padesátiletý koňak v láhvi z křišťálu tvoří celek, kupují se jaksi dohromady. Představte si obraz zavěšený v zaplivané hnusné knajpě. Ten přinese kupci, není-li to nějaký otrlý Shylock, domů hnus, smrad a zmar. Je-li obraz dlouhou dobu hýčkán a zavěšen v hezkém interiéru nebo skladován v krásné krabici, jak činí pan Watzke, je to úplně něco jiného. Majitel si jej vážil a obraz se mu odmění. Nový majitel si jej bude také vážit.

O čem vlastně vypovídá vydražená cena?

Vydražená cena neříká nic jiného, než kolik byl zrovna tehdy někdo ochoten zaplatit. Vůbec to není žádný glejt, oficiální posvěcení, neznamená to, že se dílo podaří v budoucnosti prodat za vyšší nebo aspoň stejnou cenu. To dokáže jen schopný obchodník. Prodej je aktivní proces. Vydražit dílo za pár milionů, dát ho obrazně do sklepa k bramborám a očekávat, že časem přijde určitě nadšený kupec, je stejně bláhové, jako když mladá dívka čeká v koutku, až přijde princ.

Jak v průběhu aukce poznám, zda už jsem s cenou nepřestřelil? Jak si mohu být jist, že později dostanu vklad zpátky, možná i s výnosem?

Investice do umění není typicky rychloobrátková. Zejména ne tam, kde je dílo kupováno na veřejné aukci. To si vydražitel kupuje jistotu, že nikdo jiný tutéž částku v daný okamžik za dílo nevydá. Myslím to statisticky a časově omezeně. Smyslem investice do uměleckého díla nebo starožitnosti je ale získat rozumný výnos v delším časovém horizontu.

Jak bych se měl chovat při aukci – je lepší hned na začátku nasadit vysokou částku a setřást pronásledovatele, nebo navyšovat jen povinné příhozy?

Přihazování je poker a hlavním protivníkem je člověk sám sobě. Nejhorší je, když nastane „race condition“ a dražitel je rván na kusy vlastní chtivostí a lakomostí zároveň. Souboj dvou takových fanatiků je dobrou zábavou pro ostatní. Chtivost vždy zvítězí a vydražitel doma užasne, jaký jej popadl běs.

Děje se to často?

Případů, kdy kupec lituje nákupu, je mnoho. Obvykle je to ten, kdo na křivce strmého růstu ceny koupí obraz jako poslední a následně se obrátí vkus nebo přijde nutnost dílo rychle prodat. Řada děl impresionistů se dostala do výší, že není kupců, kteří by o ně měli zájem. Po impresionistech přišla do módy díla z meziválečné Vídně, Klimt například, pak rekordy strhal Jackson Pollock. Je tu ještě generační posun – mladší lidé spíše nelitují peněz za díla Andyho Warhola, ale Nicolase Poussina by si do interiéru dnes pověsil málokdo a téměř nikdo by nerozeznal pravého od kvalitního padělku. Nechcete-li litovat, odhlédněte od klasiky a kupujte za rozumné ceny současné české umění. A to raději více děl než se soustředit na jediné. Pak statisticky vzato je dobrá naděje na růst ceny.

Mohu doufat, že cena vydraženého díla vzroste během týdnů, měsíců?

Aby cena ihned stoupla, bylo by nutno mít předem vytipovaného cílového kupce nebo dílo přemístit jinam, do jiného kontextu. V Česku můžete stále náhodně koupit excelentní kresby čínských mistrů, za které následně v Číně dostanete mnohonásobek kupní ceny. Nutno se ovšem vyznat v čínských kresbách a kaligrafiích.

Ale co když nejsem odborník? Poraďte konkrétní vodítka, jak i tak mohu z aukce odejít s dílem, které se s vysokou pravděpodobností v čase zhodnotí.

Setřeste obavy. Když pochopíte následující, téměř neuděláte chybu. Na rozdíl od finančních produktů jsou všechny obrazy hmatatelné, nejsou zdanitelné a snad už ani nebudou znárodnitelné. A pokud přece ano, finanční instrumenty budou v takové době již dávno zabaveny. Nemusíte tedy mít dilema. Investice do umění je dlouhodobě málo riziková a při větších nákupech v sobě nese rys loterie. Je celkem jasné, že zejména díla některých soudobých umělců časem budou mít velkou cenu. Vždy se tak v historii stalo.

7 doporučení Ladislava Janigy

1. Nekupovat příliš staré nebo kulturně vzdálené věci a soustředit se na naše soudobé umění. Riziko koupě padělku je minimální.
2. Osloví-li kupujícího dílo, třeba vyzařovanou náladou, pak kupovat hned bez váhání. Asi jako láska na první pohled.
3. Nekupovat mnoho velmi laciných věcí – domov se změní ve vetešnictví a bude nutno se věcí zbavit pod cenou.
4. Nekupovat obrazy špatně adjustované, v mizerných rámech nebo dlouhodobě visící v odporném prostředí. Obrazy nasáknou negativní energii z okolí.
5. Nekupovat díla s deklarovanou nebo vyvolávací cenou nad 1–2 miliony Kč. Tento prostor nechat zatím zkušenějším, kteří případně chybný nákup snáze vydýchají. Nákupy v této ceně raději realizovat prostřednictvím specialisty, který prokazatelně pár podobných prodejů úspěšně a ke spokojenosti kupujícího i prodávajícího již dotáhl. Aukce není zdaleka jediný instrument ke koupi.
6. Kupovat obrazy v cenovém rozpětí 50–500 tisíc a nákupy časem vytříbit a počet stabilizovat na snesitelné úrovni.
7. Ponechávat si díla delší dobu, spíše roky než měsíce.

Ladislav Janiga

  • profesí matematik
  • zabývá se aplikacemi matematiky v medicíně, technologií programování a teorií složitosti
  • je nositelem mimořádné ceny ČSAV za vědeckou práci
  • od roku 1970 se věnuje malbě, odborníci jeho tvorbu charakterizují jako geometrická abstrakce
  • snaží se hledat jednotící prvky mezi malbou, hudbou a vědou založené na pochopení podobných posloupností, tvarů nebo topologie
  • jeho díla jsou mimo jiné v USA, Kanadě, Německu, Británii a Japonsku.

KOMPLETNÍ ČLÁNEK NALEZNETE V MAGAZÍNU JEHOŽ ONLINE VERZI NAJDETE ZDE: Magazín RICHARD WATZKE

Video dokument s dalším rozhovorem najdete zde.

Vaše komentáře

komentářů